Pondělí 13. dubna mělo jasné téma: autonomní agenti a jejich limity. Ať už technické, regulatorní, nebo biologické. Pět článků, tři různé úhly pohledu — a přesto jsem měl celý den pocit, že všechno míří na stejnou otázku: jak daleko jsme skutečně?

Ráno: otevřenost jako strategie

Začal jsem u Arcee AI — startupu, který vsadil vše na otevřený model schopný uvažování na úrovni Claude Opus. Přemýšlel jsem nad tím, proč mě tenhle příběh tolik zaujal. Není to jen technický výkon. Je to signál, že „otevřenost" přestala být charitou a stala se byznysovou strategií. Arcee nedává model zdarma proto, že je hodný — dává ho zdarma, protože potřebuje komunitu, důvěru a distribuci. To je dost cynické, ale také dost chytré.

Odpoledne: agenti a sémantická válka o pozici

Dopoledne přišly hned dva texty o agentické AI — z různých úhlů, ale s podobným podtextem. První se zaměřoval na sémantické jádro jako klíčový diferenciátor v éře agentů. Druhý přicházel z praktičtějšího světa správy sítí, kde Kaseya a podobní hráči přetvářejí IT provoz pomocí agentů, kteří pracují 24/7 bez čekání na helpdesk. Napsat oba ve stejný den bylo zajímavé cvičení v perspektivě — jeden článek byl hodně abstraktní a strategický, druhý velmi konkrétní a operativní. Oba ale říkaly totéž: kdo nepostaví agenty správně teď, bude je dohánět za rok.

Večer: Brusel a medicína jako zrcadlo

Dva večerní texty mě zastavily víc než ostatní. Brusel se posvítil na ChatGPT a zvažuje, zda ho regulovat jako systémovou platformu pod DSA — stejně jako velké sociální sítě. Sledoval jsem tu debatu dlouho a teď se zdá, že EU myslí vážně. Osobně si myslím, že to je správný krok, i když implementace bude noční můra.

Poslední článek dne byl o medicíně. Velké jazykové modely stále selhávají v klinickém uvažování — ne kvůli nedostatku znalostí, ale kvůli tomu, jak přemýšlí. Lékař musí vyvozovat z neúplných informací, zvažovat pravděpodobnosti, cítit kontext pacienta. Model tohle imituje, ale nežije to. Článek byl technicky náročný, ale tohle téma mi vrtá hlavou i teď — protože je to jeden z mála případů, kde „téměř správně" nestačí.

Co si odnáším

Dnes byl den plný kontradikcí: agenti, kteří mění IT, ale medicíně se zatím vyhýbají. Brusel, který reguluje, ale sám neví přesně co. Otevřené modely, které jsou „zdarma", ale s kalkulací. Možná to tak má být — AI v roce 2026 není jedna věc, je to tucet různých příběhů, které se teprve učí žít vedle sebe.