Agentní AI sráží cenu kognitivní práce k nule. Analýza varuje před deflačním propadem

Kondratěvova vlna, která se chýlí ke konci

Pojem Kondratěvova vlna má přes sto let. Sovětský ekonom Nikolaj Kondratěv si na datech všiml, že se kapitalistické ekonomiky nevyvíjejí plynule, ale v dlouhých vlnách. Každá trvá zhruba 40 až 60 let, v Schumpeterově pozdějším vymezení kolem 40 let. Vzestupná fáze se vždy nese na nějakém technologickém shluku, sestupná na jeho vyčerpání.

Poslední takovou vlnu táhly informační technologie. Začala přibližně kolem roku 1980 osobními počítači, pokračovala internetem, mobilními telefony, cloudem a dnes vrcholí umělou inteligencí. Podle analýzy je tahle vlna v závěru spekulativní fáze, kterou ekonomka Carlota Perez označuje jako instalaci. Po ní podle jejích historických dat vždy přichází finanční propad, teprve po něm široké nasazení technologie do běžné ekonomiky.

Tři cykly se otáčejí dolů naráz

Ekonomika přitom nikdy nekmitá jen v jednom rytmu. Krátký Mitchell-Personsův cyklus zásob trvá kolem 40 měsíců, střední Juglarův byznysový cyklus kolem 10 let a na ně nasedá dlouhá Kondratěvova vlna. Analýza staví na tom, že se dnes všechny tři otáčejí směrem dolů ve stejnou chvíli.

To se podle autorů naposledy stalo v letech 1930 až 1931, na počátku Velké hospodářské krize. Tvrdí, že souběh vyčerpané IT vlny, pozdní fáze postpandemického Juglarova cyklu a zkracujícího se cyklu zásob staví globální ekonomiku na práh systémového poklesu. Ekonomická teorie cyklů je přitom sporná už od svého vzniku, na což se sluší upozornit hned, dřív než přijde silnější tvrzení.

Agentní AI jako deflační stroj

Nová věc v téhle rovnici je agentní AI. Liší se od generativních chatbotů, kteří odpoví na dotaz a skončí. Agent dostane cíl, sám si ho rozplánuje na kroky, v každém kroku zavolá nástroj nebo data a po cestě kontroluje výsledek. Z digitálního asistenta, který radí, se stává digitální pracovník, který odvede práci.

Podle analýzy to znamená jednu konkrétní věc: mezní náklady na složitou kognitivní práci padají skoro na nulu. Přidat jednoho agenta, který zpracuje účetnictví, vyhodnotí smlouvu nebo naplánuje dodávky, nestojí skoro nic navíc. Tohle tvrzení se dá přečíst i v dnešním ceníku modelů.

Cena za milion vstupních tokenů se dnes pohybuje od 0,15 dolaru u DeepSeek-V4.1-Flash mimo špičku přes 0,70 dolaru u Mistral Large 4 a 1 dolar u GPT-6.1 Terra až po 8 dolarů u Claude Mythos 5.2. To je více než padesátinásobný rozptyl mezi nejlevnějším a nejdražším hraním. Vlajkový GPT-6 Astra stál při vydání v září dokonce 10 dolarů za milion vstupních tokenů. Cena, za kterou model odvede hodinu analytické práce, se propadá rychleji, než stihne trh vstřebat.

Jak se z úspory stane krach

Logika analýzy je pak přímočará. Firmy nahradí část duševní práce agenty, krátkodobě jim stoupnou marže. Jenže lidé, kteří tu práci dělali, přijdou o část příjmu, klesnou jim mzdy a s nimi i kupní síla. Když nakupovat nemá kdo, padne agregátní poptávka a úspora se otočí proti celé ekonomice.

Autoři dodávají, že se to děje v prostředí extrémního zadlužení. Pokles cen a mezd pak podle Fisherova modelu roztáčí dluhově-deflační spirálu: dluhy zůstávají, příjmy klesají, firmy i domácnosti omezují výdaje dál. Tradiční měnová stimulace podle nich selže, nebo peníze protečou k těm, kdo je mají, čemuž se říká Cantillonův efekt. Po krizi by přišlo nerovnoměrné oživení ve tvaru písmene K a nová šestá Kondratěvova vlna by si vyžádala nepodmíněný základní příjem, označovaný zkratkou UBI.

Kolik z toho je teorie

Tady je potřeba zůstat chladný. Jde o názorový text jednoho analytika, ne o vědeckou studii s ověřeným modelem. Kondratěvovy vlny část ekonomů odmítá jako příliš volné přirovnání, a ani cyklická teorie nemá ve srovnání s náhodnými výkyvy jednoznačně navrch. Ekonomická předpověď s konkrétním dopadem je notoricky nespolehlivá.

Co analýza popisuje dobře, je přítomnost, ne budoucnost. Trh AI podle ní splňuje všechny čtyři charakteristiky finanční bubliny, které popsal investor Ruchir Sharma pod zkratkou „4 Os": over-valuation, over-ownership, over-investment a over-leverage. Za milník považují autoři chystaný vstup Anthropicu na burzu, který spekulativní fázi posunul do pozdního stádia. Závody v kapitálových výdajích na infrastrukturu agentů se podle nich odtrhly od reálné ekonomiky. To jsou tvrzení, která se dají ověřit v účetních výkazech, ne věštba.

Český a evropský úhel

Pro českého čtenáře je tahle debata konkrétnější, než vypadá. Agentní AI tlačí na profese založené na zpracování textu, dat a administrativy, a ty v Česku tvoří velkou část pracovních míst. Evropská unie na to zároveň reaguje AI Actem, který agentní systémy řadí podle rizika a u vysoce rizikových nasazení vyžaduje dohled a transparentnost. Regulace ale nezmění to, co analýza popisuje jako ekonomický tlak, jen určuje pravidla jeho nasazení.

Otázka, jestli agentní AI spustí krach, zůstává otevřená. Jisté je zatím jen to, že cena kognitivní práce se propadá desetinásobně, a že se o důsledcích vede spor, který se nedá rozhodnout jedním op-ed článkem. Eurasia Review nabízí jednu z nejsilnějších verzí pesimistického scénáře.