Produktivita stoupá, ale do výsledovky se to nepropisuje

Nejnovější zpráva Accenture Pulse of Change, zveřejněná 26. července 2026, přináší zdánlivě paradoxní data. Průzkum mezi 3 000 vedoucími pracovníky na úrovni C-suite a 3 000 zaměstnanci z 20 zemí ukazuje, že 81 % zaměstnanců pociťuje zvýšení produktivity díky AI nástrojům a 71 % uvádí vyšší spokojenost v práci od doby, kdy s AI pracují. Sedm z deseti ředitelů potvrzuje, že dopad agentní AI na produktivitu předčil jejich očekávání.

Přesto se firmám nedaří přetavit tyto individuální zisky do celopodnikových výsledků. Jen 23 % organizací hlásí široce rozšířenou a udržitelnou obchodní hodnotu z AI — oproti 32 % na začátku roku 2026. Jinými slovy: produktivita jednotlivců roste, ale firemní výsledovka to necítí.

"Firmy nasadily nástroje a kopiloty, a to přináší lokální produktivitu — ale ne celopodnikový dopad na zisk a ztrátu," vysvětluje Muqsit Ashraf, globální ředitel pro průmysl a podnikové služby v Akcenture, pro CIO Dive.

Miliardy do AI, čtvrtina vyhozená oknem

Situace je o to palčivější, že investice do AI dál rostou. 82 % vedoucích pracovníků plánuje v letošním roce navýšit investice do umělé inteligence. Jenže podle samostatné zprávy společnosti Harness jde zhruba každý čtvrtý dolar utracený za AI do ztracena — firmy platí za licence, infrastrukturu a experimenty, které nikdy nedospějí do fáze reálného nasazení.

Pro srovnání: pokud středně velká česká firma s 500 zaměstnanci utratí za AI nástroje 2 miliony korun ročně (typická investice zahrnující Microsoft 365 Copilot, GitHub Copilot pro vývojáře a několik agentních pilotů), půl milionu z toho může jít na projekty, které nepřinesou žádnou měřitelnou hodnotu. To jsou peníze, které v rozpočtu reálně chybí jinde.

Široký záběr versus hluboká transformace

Hlavní důvod, proč se investice nevracejí, je podle Akcenture prostý: firmy se snaží aplikovat AI na všechno najednou, místo aby ji soustředily na několik klíčových procesů, kde může přinést zásadní změnu.

Ashraf radí opačný přístup: "Vezměte několik vybraných agentních případů užití a doveďte je až k měřitelnému výsledku, místo abyste rozjížděli stovky plytkých pilotů." Jinými slovy — méně experimentů, více dokončených transformací.

Tento problém se netýká jen nadnárodních korporací. I v českém prostředí řada firem testuje ChatGPT Enterprise, Copilot nebo Claude, ale málokterá dokáže říct, co jí to konkrétně přineslo. Podle Evropské komise využívá AI v Česku 11 % firem s více než 10 zaměstnanci (data Eurostat za rok 2025), ale naprostá většina z nich zůstává ve fázi pilotních projektů.

Šéfové AI nepoužívají a střední management má největší mezeru

Další překvapivé zjištění: jen zhruba čtvrtina vrcholových manažerů používá AI denně. Když vedení samo neprochází transformací, těžko může nastavit kulturu, kde AI mění způsob práce od základů. Ashraf doporučuje, aby ředitelé šli příkladem — "začněte modelovat chování, které chcete vidět u zaměstnanců."

Zároveň se ukazuje, že největší mezera v AI dovednostech je ve středním managementu. Právě tuto úroveň označilo 36 % ředitelů i 36 % zaměstnanců za místo, kde schopnosti nejvíce chybí. Střední manažeři jsou přitom klíčoví — právě oni rozhodují o tom, jak se AI zapojí do každodenních procesů.

Zaměstnanci už změnu cítí na vlastní kůži: 57 % z nich uvádí, že se jejich role kvůli AI už změnila, zatímco 78 % šéfů očekává změnu teprve v následujících 12 měsících. Dochází tu k rozpojení mezi realitou na pracovišti a tím, co si vedení myslí, že se děje.

Evropská komplikace: AI Act jako další vrstva

Pro české a evropské firmy je situace ještě složitější než pro jejich americké protějšky. Od 2. února 2026 platí klíčové povinnosti EU AI Actu pro vysoce rizikové AI systémy, od 2. srpna 2026 pak pravidla pro univerzální AI modely (GPAI). Každé nasazení agentní AI do HR procesů, úvěrového hodnocení nebo rozhodování o zákaznících musí být v souladu s evropskou regulací — což znamená další náklady na compliance, audit a dokumentaci.

To ale neznamená, že by evropské firmy měly s agentní AI čekat. Spíš naopak: transparentnost a auditovatelnost, které AI Act vyžaduje, jsou přesně tím, co firmám pomáhá vyčíslit skutečnou hodnotu AI nasazení. Pokud firma musí evidovat, co agent dělá a s jakým výsledkem, má zároveň data, ze kterých lze spočítat návratnost investice.

Co funguje: tři kroky k měřitelné hodnotě

Ze zprávy Akcenture i dalších zdrojů vyplývají tři konkrétní doporučení pro firmy, které chtějí, aby se jim investice do agentní AI vrátily:

1. Jděte do hloubky, ne do šířky. Místo plošného nasazení AI napříč firmou vyberte maximálně tři procesy, kde autonomní agenti mohou ušetřit desítky hodin měsíčně — například schvalování faktur, zpracování reklamací nebo onboarding zaměstnanců — a doveďte je od pilotu až do rutinního provozu.

2. Předělejte práci, nejen nástroje. AI našroubovaná na staré procesy jen zrychluje to, co už děláte. Skutečná transformace přichází, když změníte samotný způsob práce — třeba tím, že agent převezme celý proces od začátku do konce a člověk do něj vstupuje jen jako kontrolní mechanismus.

3. Měřte od prvního dne. Stanovte si konkrétní metriky ještě před spuštěním: kolik hodin ušetříte, o kolik klesne chybovost, jak se zkrátí doba vyřízení. Bez čísel nemáte argument pro představenstvo — a hlavně nevíte, jestli jdete správným směrem.

Česká stopa: kde agentní AI už funguje

V Česku se s agentní AI experimentuje napříč sektory. ČNB nasadila vlastní AI infrastrukturu pro dohled nad finančním trhem, banky testují autonomní agenty pro vyhodnocování úvěrů a několik výrobních firem používá AI pro prediktivní údržbu strojů. Většina projektů je ale stále neveřejná — firmy se obávají, že by přiznání experimentální fáze mohlo poškodit jejich image.

A to je škoda. Právě sdílení zkušeností — včetně neúspěchů — je podle expertů z Akcenture klíčové pro celý trh. "Nejde o to, kdo nasadí AI nejrychleji. Vyhrají ti, kdo dokážou spojit technologii, změnu práce a transformaci pracovní síly do celopodnikové hodnoty," uzavírá zpráva.