AI z jediného nočního EKG vyčte riziko mrtvice 10 let dopředu

Během spánku se srdce nechová stejně jako ve dne. Tep se zpomaluje, střídají se spánkové fáze a s nimi kolísá aktivita autonomního nervového systému – té části nervové soustavy, kterou neřídíte vůlí a která ovládá tep, dech i tlak. Právě tyto noční výkyvy podle autorů prozradí víc, než odhalí EKG v ordinaci za bdělého stavu.

Model hlubokého učení si z jednoho hrudního svodu vybírá elektrickou aktivitu srdce v raných fázích spánku a propojuje ji s tím, v jakém spánkovém stadiu se člověk nachází. Změny autonomního nervového systému se tak zachytí dřív, než se objeví první klinické potíže.

Co přesně model hlásí

Autoři měřili, jak se mění riziko s každým nárůstem skóre modelu o jednu směrodatnou odchylku. Směrodatná odchylka je statistický pojem pro míru rozptýlení. Nárůst o jednu jednotku odpovídá tomu, že se člověk posunul od průměru zřetelně směrem k vyššímu riziku.

Fibrilace síní je porucha rytmu, při které se horní srdeční komory stahují nepravidelně a krev v nich může stagnovat a tvořit sraženiny. Právě sraženina vyplavená do mozku je častou příčinou cévní mozkové příhody. Model tyto dvě diagnózy sleduje zvlášť a hlásí pro každou vlastní skóre.

Výsledky se liší podle toho, jakou nemoc model sleduje:

• Fibrilace síní: riziko vyšší o 103 až 172 %.
• Srdeční selhání: o 69 až 133 %.
• Úmrtí ze všech příčin: o 65 až 82 %.
• Cévní mozková příhoda: o 19 až 40 %.

Rozpětí odpovídají dvěma validačním nemocnicím, kde se model ověřoval nezávisle. Všimněte si jedné věci. Mrtvice, která bývá v titulcích, vykazuje nejslabší signál. Nejsilněji model reaguje na fibrilaci síní.

To dává smysl. Spánková apnoe, tedy krátké zástavy dechu během noci, souvisí se vznikem fibrilace síní. Fibrilace sama zvyšuje riziko cévní mozkové příhody až pětinásobně a riziko srdečního selhání trojnásobně. Model zřejmě zachytává tyto souvislosti dřív, než se nemoc projeví.

Dva přístupy, jeden cíl

Stejné téma teď řeší hned dva výzkumné týmy. Kromě nočního EKG existuje i model ECG2Stroke od Mass General Brigham a Broad Institute, o kterém se psalo v srpnu 2026 v časopise Journal of the American College of Cardiology. Ten predikuje desetileté riziko mrtvice ze standardního desetisekundového EKG.

Rozdíl je v tom, co systému dáte. ECG2Stroke si vystačí s krátkým záznamem, jaký znáte z běžného vyšetření. Noční model naopak potřebuje celou noc, ale měří jen jeden hrudní svod. Oba jdou po stejném cíli – najít riziko dřív, než na něj přijde klasický screening.

V Česku se dnes v ordinacích běžně používá tabulkové skóre SCORE2, které počítá kardiovaskulární riziko z věku, krevního tlaku, cholesterolu a kouření. Obě AI metody jdou o krok dál: k těmto faktorům přidávají přímý signál ze srdce. Autoři studie v SLEEP píší, že jejich skóre rozpozná dlouhodobé riziko i nad rámec věku, BMI či hypertenze.

Z jedné nemocnice do druhé

O síle modelu se rozhoduje tím, jestli funguje i jinde, než kde vznikl. Trénoval se na polysomnografických datech 15 809 pacientů z Massachusetts General Hospital. Následně se ověřil na 9 810 pacientech z Emory University Hospital, kteří se sledovali až deset let, a na 12 576 pacientech z Beth Israel Deaconess Medical Center se sedmiletým sledováním. Dohromady to je 22 386 lidí, které model při vývoji nikdy neviděl.

Že skóre funguje i na cizích datech, je důležité. Modely ve zdravotnictví často selžou, když je nasadíte v jiné nemocnici s jinou technikou a jinými pacienty. Tady přenos vyšel.

Do českých ordinací to má ale zatím daleko. Jde o výzkumný výsledek, ne o výrobek, který si dnes koupíte nebo necháte spustit. Kardiovaskulární nemoci přitom v Česku patří dlouhodobě k nejčastějším příčinám úmrtí, takže nástroj, který by je uměl odhalit dřív, by tu měl smysl.

Limitů je víc. Model udává relativní nárůst rizika, ne absolutní pravděpodobnost, že vás konkrétně mrtvice potká. Ani se neví, jestli by včasné nasazení léků na základě takového skóre reálně zlepšilo výsledky. To by musela ověřit samostatná klinická studie.