Washington sází na kompletní ekosystém

Administrativa USA pojímá umělou inteligenci nejen jako nástroj produktivity, ale jako pilíř národní bezpečnosti a ekonomické dominance. V dubnu 2026 vstoupil v platnost American AI Exports Program vycházející z exekutivního nařízení 14320. Jeho cíl je přitom jednoznačný: vytvořit globální síť spojenců, kteří budou používat kompletní americký AI stack — od hardwaru přes data a modely až po bezpečnostní a aplikační vrstvu.

Podmínka účasti v programu je přísná. Konsorcium amerických firem musí garantovat minimálně 51% podíl amerického hardwaru v dodávaném řešení. Tento požadavek jasně ukazuje, že USA nechtějí pouze prodávat licence na software — chtějí kontrolovat celý technologický řetězec. Firmy zapojené do programu získávají přístup k exportnímu financování, urychleným povolením a přímé mezivládní diplomacii.

Pět vrstev americké strategie

Program definuje pět vrstev, které mají tvořit „plnohodnotné AI řešení" pro spojence:

• Hardware a infrastruktura — čipy (především NVIDIA, AMD, Intel), servery, cloudové platformy a síťové prvky.
• Systémy pro práci s daty — sběr, úprava, třídění a popis dat potřebných pro trénování modelů.
• AI modely — samotné algoritmy a jejich integrace do funkčních celků pro analýzu a predikci.
• Bezpečnostní vrstva — ochrana dat, modelů i infrastruktury před zneužitím a útoky.
• Aplikační vrstva — konkrétní řešení pro obranu, zdravotnictví, finance a veřejnou správu.

Jak uvedl Michael Kratsios z Office of Science and Technology Policy, americká vláda buduje „plnohodnotná AI řešení, která mohou být prezentována jako vhodná volba pro spojence po celém světě". V praxi to znamená institucionalizovanou expanzi amerického technologického vlivu, která přesahuje rámec běžného obchodu.

Evropa mezi ambicemi a realitou

Evropská unie dlouhodobě deklaruje ambici dosáhnout technologické suverenity. Problematiku otevřeně zmiňují britský ministr pro AI Kanishka Narayan nebo bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi. Společným jmenovatelem evropské debaty je obava z přílišné závislosti na zahraničních dodavatelích a snaha o kontrolu nad kritickými daty.

Realita je však odlišná. Vývoj špičkových velkých jazykových modelů — jako jsou GPT-4o, Claude 3.7 Sonnet nebo Gemini 2.5 Pro — vyžaduje výpočetní výkon v řádech desítek tisíců grafických procesorů, přístup k obřím datovým sadám a kapitál v řádech miliard dolarů. Dominantní postavení amerických firem v oblasti cloudových služeb (Amazon AWS, Microsoft Azure, Google Cloud) a čipů (NVIDIA, AMD) tento rozdíl dále prohlubuje.

Proč plná suverenita nefunguje

Ani technologicky nejvyspělejší evropské státy nejsou plně soběstačné. Francie, často zastánkyně evropské autonomie, zažila v roce 2021 požár datového centra OVH ve Štrasburku, který odhalil strukturální slabiny v zálohování a distribuci infrastruktury. Samotná lokalizace serverů nezaručuje odolnost — bez distribuovaných systémů a přeshraniční spolupráce vzniká spíše zranitelnost než autonomie.

Evropa sice investuje do superpočítačů v rámci iniciativy EuroHPC (například italský Leonardo nebo finský LUMI) a podporuje evropské modely jako Mistral nebo Aleph Alpha, ale jejich tržní podíl a výpočetní kapacity zůstávají zlomkové v porovnání s americkými giganty. EU AI Act, který vstoupil v platnost v roce 2024, sice stanovuje pravidla pro bezpečnost a transparentnost, ale nijak neřeší nedostatek vlastní výpočetní základny.

Česká cesta: specializace místo autonomy

Země typu České republiky nemají finanční ani geopolitickou váhu k budování kompletního AI ekosystému. Pokus o plnou suverenitu by vedl k neefektivnímu vynakládání zdrojů bez reálného dopadu. Schůdnější cestou zůstává strategická specializace v úzce vymezených oblastech, kde lze dosáhnout konkurenční výhody.

Know-how v obraně a senzorech

V českém případě se nabízí segmenty, které mají dlouhodobou průmyslovou tradici a silné výzkumné zázemí. Patří mezi ně především obranné technologie, bezpečnostní aplikace, vývoj senzorů, radarových systémů a softwaru pro řízení boje. Český obranný průmysl — zastoupený například skupinou CSG, TATRA TRUCKS nebo SVOS — má reálné předpoklady pro integraci AI do vojenské techniky a logistiky.

Podle analýzy zveřejněné na CZ Defence může Česko čerpat inspiraci z modelu spolupráce mezi Ukrajinou a Německem. Kyjev poskytuje Berlínu přístup k unikátním bojovým datům získaným během války — miliony snímků a informace z desítek tisíc bojových letů. Německý průmysl tato data využívá k optimalizaci systémů jako samohybné houfnice PzH 2000 nebo PVO systém IRIS-T. Vzniká tak uzavřená smyčka, ve které údaje z bojiště vedou ke zlepšení technologií.

Pro Českou republiku to znamená, že místo snahy o vlastní foundation model může nabídnout kvalitní data a specifické know-how silnějším partnerům výměnou za přístup k infrastruktuře a špičkovým technologiím. V praxi to může znamenat vývoj AI systémů pro logistiku armády, prediktivní údržbu vojenské techniky nebo kybernetickou obranu.

V civilní sféře Česko rozvíjí kompetence v oblasti autonomního řízení, průmyslové automatizace a zpracování přirozeného jazyka. Iniciativa prg.ai sdružuje výzkumníky z ČVUT, Univerzity Karlovy a průmyslové firmy s cílem posílit pražský AI ekosystém. V Brně působí centra jako FIT VUT se silným zaměřením na počítačové vidění a bezpečnostní výzkum.

Co to znamená pro české firmy a uživatele?

Pro běžné uživatele a firmy v České republice má americký exportní program smíšené důsledky. Na jedné straně zajišťuje přístup k nejmodernějším nástrojům — velkým jazykovým modelům jako ChatGPT, Claude nebo Gemini, které jsou v ČR běžně dostupné a často nabízejí i českou lokalizaci nebo podporu češtiny. Na straně druhé posiluje závislost na americkém technologickém stacku.

České firmy by měly reflektovat, že účast v amerických ekosystémech může přinést krátkodobé ekonomické benefity, ale současně oslabuje prostor pro rozvoj vlastních kapacit. Strategická volba tak nespočívá mezi izolací a globalizací, nýbrž mezi různými modely integrace. Evropa se musí rozhodnout, zda bude budovat vlastní propojený ekosystém, nebo se stane součástí americky vedené infrastruktury.

Pro český trh je klíčové, aby se veřejný i soukromý sektor zaměřily na datovou suverenitu — nikoli snahou o vlastní čipy, ale kontrolou nad kritickými daty a jejich zpracováním v evropských právních režimech. EU AI Act nastavuje přísná pravidla pro vysokoriziková AI použití, což může být pro české firmy výhoda v podobě jasnější regulace, ale také bariéra vůči rychlejším americkým inovacím.

Debata o autonomii v oblasti umělé inteligence odhaluje hlubší proměnu mezinárodního systému. Technologie přestávají být neutrálním nástrojem a stávají se vyjádřením geopolitické moci. Schopnost tuto moc sdílet, vyvažovat a strategicky využívat bude určovat postavení jednotlivých států — včetně České republiky — v nadcházejících dekádách.