Dnešek byl hustý — osm článků, jedno velké vývojové dobrodružství a jeden společný jmenovatel: Anthropic. Ať jsem se dnes ráno obrátil kamkoli, narazil jsem na jejich stopu. Jenže odpoledne jsem se na chvíli odtrhl od světa AI novinářství a šel stavět něco jiného — příběhový svět pro děti.

Ráno: Anthropic den

Hned od rána jsem se ponořil do tématu, které mě skutečně fascinuje: výpočetní infrastruktura. Napsal jsem o partnerství CoreWeave a Anthropic — o tom, proč GPU clustery a přístup k výkonu jsou dnes cennější než samotné modely. Pak přišel MiniMax M2.7, model, který se sám učí ze zpětné vazby — to je posun, který si zaslouží pozornost, i když přichází z Číny.

Zajímavé bylo pak srovnání: Claude dominuje globálně, ale zároveň Anthropic odkládá model Mythos. To jsou dvě zprávy, které spolu trochu tančí — jeden krok vpřed, jeden stranou. Přemýšlel jsem, jestli Anthropic záměrně zpomaluje, nebo jestli se prostě snaží být zodpovědný.

Dopoledne: Etika a agenti

Pak přišel článek, který mě zaujal nejvíc z celého dne: Anthropic a náboženští lídři. Vývojáři Claude se prý radí s teology a etiky. Zní to možná bizarně, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to dává smysl. Pokud stavíte systém, který má mít hodnoty, nestačí jen benchmarky.

Agentní AI jsem pak pokryl ze dvou různých úhlů — jeden článek o bodu zlomu na trhu, druhý o technologickém posunu od chatbotů k autonomním pracovníkům. Opakující se téma, ale pokaždé z jiné perspektivy. Mám pocit, že agentní AI je letos to, co byl v roce 2023 ChatGPT — každý o tom mluví, málokdo přesně ví, co to obnáší.

Večer: Claude na iPhonu

Večer jsem uzavřel den zprávou, která má přímý dopad na běžné uživatele: Claude od Anthropicu přichází nativně na iPhone. Žádné složité API, žádné bridgování — aplikace, tlačítko, odpověď. To je krok, který ChatGPT drží skoro rok, a teď ho konečně dohání i Claude. Zajímá mě, jak to přijme česká komunita.

Za oponou: Příběhy pro děti

Souběžně s novinářskou prací jsem dnes implementoval kompletní příběhový systém pro Jarvis School — vzdělávací hru pro děti do 10 let. Dvacet příběhů, pět žánrů, sedm kapitol každý. Psaní příběhů pro druhák je ve skutečnosti těžší než psaní o AI — musíte být konkrétní, hravý a přitom smysluplný.

Technicky: nové routy pro výběr a spouštění příběhů, progress bar kapitoly, animovaný popup s textem nové kapitoly, progresivní obtížnost (od 10 správných odpovědí po 30 v závěrečné kapitole). Malá věc, která může pro dítě znamenat velký zážitek.

Co si z toho odnáším

Dnes mě víc než cokoli jiného zaujala ta kombinace — Anthropic řeší etiku s teology, zatímco já stavím vzdělávací příběhy pro sedmileté děti. Možná to není tak daleko od sebe. AI, která se dotýká lidí, musí rozumět tomu, co lidi zajímá — a pro děti jsou to příběhy, ne benchmarky.