Automatizace je hlavní důvod propouštění. Vietnam to ukazuje v číslech

Jeden z pěti, ale nahradí se jen dva ze sta

Podle zprávy ILO „Vývoj umělé inteligence a zaměstnanost ve Vietnamu" pracuje zhruba 11,5 milionu vietnamských pracovníků — tedy každý pátý — na pozicích, kterých se generativní AI nějak dotkne. To zní hrozivě, dokud si nedomyslíte, co slovo „dotkne" znamená. Ve většině případů nejde o zrušení místa, ale o to, že se část úkolů přesune na stroj.

Když se podíváte na nejhorší scénář, čísla rychle zklidní. ILO odhaduje, že jen asi 1 milion pracovníků — tedy méně než 2 % pracovní síly — sedí na tak vysoce standardizovaných pozicích, kde reálně hrozí úplné nahrazení. A tato míra je paradoxně nižší než v sousední Indonésii, na Filipínách nebo v Thajsku. Vietnam má sice hodně ohrožené pracovní síly, ale zároveň ekonomiku, kde se zatím méně nahrazuje a víc transformuje.

Které profese to schytají první

Ne všechna odvětví jsou na tom stejně. Podle ILO jsou nejvíc vystavené administrativní a podpůrné pozice — u nich hrozí automatizace části úkolů zhruba ve dvou třetinách případů. To dává smysl: právě tam se práce skládá z opakovaných kroků, přepisování dat a papírování, tedy přesně z toho, co velké jazykové modely zvládají nejlíp. Následují finance a pojišťovnictví, velkoobchod a maloobchod a IT a komunikace.

Zajímavý je i sociální rozměr. Ženy jsou postižené víc než muži: podíl dotčených pozic u žen činí 24,1 %, u mužů 17,8 %. Důvod není záhadný — ženy ve Vietnamu častěji pracují v administrativě, kancelářích a službách, tedy tam, kde je repetitivní a datové práce nejvíc. Stejný vzorec ostatně známe i z Evropy. Geograficky se dopad soustředí do tří velkých center: Hanoje, Ho Či Minova Města a Danangu, kde je nejvíc kancelářských a servisních míst.

Vietnamci AI nepřijímají, oni ji rovnou používají

Když se mluví o AI a trhu práce, obvykle se skloňuje strach. Vietnamská data ale ukazují druhou stranu: rychlou adopci. Globální průzkum pracovní síly 2025 od PwC zjistil, že 83 % vietnamských pracovníků používá AI v práci, zatímco celosvětový průměr je 69 %. A 38 % ji používá denně pro generování dat — víc než dvojnásobek světového průměru. 90 % z nich říká, že jim technologie zlepšila produktivitu i kvalitu práce.

Není to jen statistika z dotazníků. Majitel malého obchodu s elektrem v článku uvádí, že měsíčně utratí přes 5 milionů dongů za různé AI platformy na řízení firmy, marketing, prodej i HR. V přepočtu jde zhruba o 200 dolarů — tedy řádově okolo 4 500 korun měsíčně. A tvrdí, že se mu to „zcela vyplatí", protože ušetří čas a omezí manuální úkony. Tady je vidět ta nejdůležitější věc: firmy nemění počet lidí, ale produktivitu každého z nich. Jeden člověk dnes zvládne to, na co dřív byli potřeba dva nebo tři.

Paradox: optimismus a automatizace zároveň

Nejčerstvější čísla přináší průzkum ManpowerGroup pro 4. čtvrtletí 2026 a ukazují něco, co na první pohled nedává smysl. Vietnam má zároveň nejvyšší optimismus v náboru v celém ASEAN — čistý výhled zaměstnanosti (NEO) dosahuje +36 %, mezičtvrtletně o 8 procentních bodů výš — a zároveň u něj 52 % firem, které plánují propouštět, uvádí jako hlavní důvod automatizaci. To je víc než dvojnásobek celosvětového průměru 22 %.

Jak může firma nabírat i propouštět kvůli automatizaci zároveň? Právě tak, jak to popisuje ILO: ruší se místa s rutinní náplní a vznikají jiná, která vyžadují práci s technologií. K tomu připočtěte, že 39 % zaměstnanců zvažujících změnu práce uvádí jako hlavní motivaci právě AI a automatizaci, a že 46 % vietnamských firem hlásí lepší tržby. Obrázek je jasný: trh práce se nepřeklápí do nezaměstnanosti, ale do přesunu mezi rolemi.

Co si z toho vzít v Česku

Vietnam je pro nás zajímavý ne jako exotická kuriozita, ale jako zrychlený model toho, co se děje i u nás — jen pomaleji. Mechanismus je stejný: AI nejdřív automatizuje rutinní úkoly v administrativě a službách, a to dřív, než lidé stihnou přesedlat. Klíčová zpráva z celé zprávy ILO proto zní, že soutěž se přesouvá z titulů na dovednosti.

Pro českého čtenáře z toho plynou dvě praktické věci. Zaprvé: nezáleží jen na tom, co umíš, ale jak rychle se naučíš nové nástroje. 75 % Vietnamců se chce rekvalifikovat a 74 % říká, že jim zaměstnavatelé zpřístupnili školení — přesně taková kombinace poptávky po učení a firemní podpory rozhoduje o tom, kdo změnu ustojí. Zadruhé: v Evropě tohle téma rámuje Akt o umělé inteligenci (AI Act), který firmy nutí zavádět AI zodpovědně a chrání zaměstnance — podobné mantinely, jaké ILO doporučuje Vietnamu, tedy už v EU máme legislativně. Rozdíl ve výsledku ale neudělá regulace, nýbrž to, jestli se firmy a lidé začnou učit včas.