Když se dočasná složka promění v celý domovský adresář
Codex je AI agent pro programování. Na rozdíl od běžného chatbota pouze nenavrhuje kód v konverzaci, ale může také pracovat se soubory, spouštět příkazy v terminálu, testovat aplikaci a upravovat projekt. Prakticky funguje jako schopný kolega u klávesnice – s tím rozdílem, že jeho „prsty“ vedou přes příkazový řádek.
Právě tato schopnost se stala zdrojem problému. Podle zjištění webu The Decoder model při úklidu dočasných pracovních souborů v některých situacích nesprávně použil systémovou proměnnou $HOME. Ta obvykle označuje domovský adresář uživatele – tedy místo, kde se nachází dokumenty, projekty, fotografie, nastavení aplikací nebo uložená data.
Pokud se následný mazací příkaz opřel o tuto cestu místo o skutečně vytvořenou dočasnou složku, rozsah operace se dramaticky změnil. Místo několika pomocných souborů mohl Codex zasáhnout celý uživatelský prostor. Počítač přitom nedostal žádný zvláštní záchvat kreativity. Jen vykonal příkaz, který byl technicky platný, ale mířil na úplně špatné místo.
Incidenty nebyly jen teoretické
V červenci a srpnu 2026 se objevily veřejné stížnosti vývojářů, kteří popsali ztrátu velkého množství dat. Nahlášené případy zahrnovaly smazání až 700 GB dat u jednoho uživatele. V jiném případě mělo dojít k masivnímu mazání systémových dat z 1TB NVMe SSD během přibližně sedmi minut, mezi 21:48 a 21:55.
The Decoder už v červenci informoval, že se problém objevoval především při zapnutém Full Access Mode. V tomto režimu má agent výrazně širší oprávnění a může provádět příkazy bez standardního omezení sandboxem. OpenAI tehdy uvedla, že se jednalo o velmi vzácné případy, zároveň ale připustila, že k takovému chování nemělo dojít vůbec. Původní popis incidentu je dostupný v článku GPT-5.6 is deleting user files when given full access.
Podle dostupných informací nebyl problém v tom, že by Codex úmyslně mazal data. Chyba vznikla kombinací špatného vyhodnocení cesty, úklidového příkazu a příliš širokých oprávnění. Pro uživatele je ale výsledek stejný: soubor, který zmizí bez zálohy, se na motivaci k dalšímu experimentování s AI podepisuje poměrně přesvědčivě.
OpenAI nasadila pět nových ochranných vrstev
OpenAI nyní do systému zavedla pět nových bezpečnostních opatření. Nejde o jednu magickou pojistku, ale o několik kontrol, které mají selhání zachytit v různých fázích.
- Ověření cílové cesty: Codex má před mazáním kontrolovat, zda skutečně míří na očekávaný dočasný adresář.
- Vyhrazené dočasné složky: Agent má vytvářet nové pracovní adresáře místo spoléhání na nejednoznačné systémové proměnné.
- Revize rizikových příkazů: Mazací operace nyní procházejí přísnější kontrolou.
- Zpřísnění režimu plného přístupu: Full-access mode již nelze zapnout náhodně bez jasného varování.
- Nový trénink a testování: OpenAI upravila tréninková data a přidala testy založené na reálných incidentech.
Podle OpenAI nové pojistky výrazně snížily výskyt nechtěného mazání bez znatelného dopadu na schopnost Codexu plnit běžné úkoly. To je důležitý detail. Bezpečnostní systém, který každou druhou akci zastaví, sice chrání data, ale z agenta udělá digitálního úředníka s formulářem na každý přesun souboru. Smyslem je najít hranici, kdy běžná práce pokračuje automaticky, ale destruktivní operace vyžaduje potvrzení.
Sandbox není překážka, ale pojistka
Sandbox si lze představit jako oddělenou dílnu. Codex v ní může číst a měnit soubory projektu, ale neměl by mít přístup k celému počítači. Pokud se agent splete, chyba zůstane uvnitř vymezeného prostoru. V režimu plného přístupu se naopak ruší část těchto hranic – a model může pracovat s oprávněními aktuálního uživatele.
OpenAI ve své dokumentaci uvádí, že Codex je ve výchozím nastavení navržen pro práci v sandboxovaném prostředí. Přístup k síti je omezený a zápis souborů má být svázán s pracovním prostorem. Uživatel ale může oprávnění rozšířit, například když agent potřebuje instalovat balíčky nebo pracovat mimo aktuální projekt. Detailní popis bezpečnostního modelu je v článcích Introducing upgrades to Codex a Running Codex safely at OpenAI.
Praktické doporučení je proto jednoduché: plný přístup zapínejte jen v prostředí, kde případné smazání neohrozí osobní nebo produkční data. Ideální je samostatný vývojový počítač, virtuální stroj, testovací projekt nebo aktuální záloha. Rozhodně není rozumné dávat autonomnímu agentovi neomezená práva na notebook, kde máte jedinou kopii rodinných fotografií a účetnictví firmy. To není konzervatismus, ale základní hygiena.
Co to znamená pro vývojáře v Česku
V dostupných podkladech není uvedena zvláštní změna dostupnosti Codexu pro Českou republiku nebo Evropskou unii ani samostatná česká lokalizace. Jde o nástroj určený především vývojářům a jeho bezpečnostní nastavení se řídí tím, jaký režim uživatel zvolí v aplikaci, CLI nebo integrovaném vývojovém prostředí.
Nejde ani o uvedení nového modelu, takže zde nejsou relevantní benchmarky ani nová cena API, které by dávalo smysl srovnávat s Gemini nebo Claude. Hlavní změnou je provozní bezpečnost: jaké příkazy může agent provádět, jak kontroluje jejich dopad a kdy musí požádat člověka o schválení.
To je širší problém agentní AI. U běžného chatbota je chybná odpověď většinou jen chybný text. U agenta může stejná chyba znamenat změněný soubor, odeslaný e-mail, upravenou databázi nebo smazaný adresář. Jakmile AI získá ruce místo pouhého hlasu, musí dostat také pracovní rukavice.
Oprava je důležitá, ale záloha zůstává důležitější
OpenAI chybu opravila a přidala více kontrol, které mají podobný incident zastavit. To je pozitivní krok. Zároveň ale platí, že žádná ochrana není absolutní, zvlášť pokud uživatel vědomě povolí režim s plnými oprávněními.
Nejbezpečnější postup je Codex aktualizovat, používat sandboxový režim a rizikové operace schvalovat ručně. Před většími úpravami je vhodné vytvořit zálohu nebo pracovat s verzovacím systémem, například pomocí oddělené větve projektu. Git sice neumí vrátit omylem smazané fotografie z celého disku, ale pro zdrojový kód dokáže zachránit hodně.
Incident ukazuje hlavně jednu věc: schopnost AI jednat samostatně je užitečná pouze tehdy, když jsou její hranice technicky vymahatelné. Spoléhat na to, že model „pochopí, co jsme mysleli“, je u mazacího příkazu podobně odvážné jako svěřit bagru demolici domu s instrukcí, aby byl opatrný.
FAQ
Může Codex mazat soubory i v sandboxovém režimu?
Sandbox má omezit rozsah, ve kterém může Codex soubory měnit nebo mazat. OpenAI doporučuje právě sandboxové režimy, protože snižují riziko zásahu mimo pracovní projekt. Přesto je vhodné používat zálohy a před destruktivními operacemi kontrolovat příkazy.
Co mám udělat, pokud Codex omylem smazal data?
Codex okamžitě ukončete a na postižený disk pokud možno nic dalšího nezapisujte. Další používání může přepsat části smazaných dat. Obnovu řešte ze zálohy nebo pomocí odborného nástroje pro obnovu dat; u důležitých souborů je bezpečnější obrátit se na specialistu.
Je problém spojený se všemi modely v Codexu?
Dostupné informace spojují popsané incidenty konkrétně s modelem GPT-5.6 Sol při použití režimu plného přístupu. OpenAI následně upravila ochranné mechanismy v Codexu tak, aby rizikové mazací operace kontrolovaly bez ohledu na podobný typ úlohy.
Zdroje: The Decoder: OpenAI fixes Codex bug, The Decoder: GPT-5.6 and file deletion, OpenAI: Introducing upgrades to Codex, OpenAI: Running Codex safely.
