V technologických kruzích se objevila zpráva, která stojí za pozastavení. Prý existují důkazy, že velké technologické firmy aktivně nastavují svým AI systémům, aby pomlčely o environmentálních dopadech datových center. Neověřili jsme ji do posledního detailu, ale premisa je reálná. A to stačí k tomu, aby redakce zpozorněla.
Co vlastně víme
Fakta jsou nepříjemná. Globální spotřeba elektřiny datovými centry dosáhne v roce 2026 přibližně 800 terawatthodin — to je víc než celková roční spotřeba Polska. Uhlíková stopa AI operací může být mezi 32 a 80 miliony tun CO₂ ročně. A vodní stopa? Stovky miliard litrů jen na chlazení serverů — v roce 2023 to bylo v USA přes 66 miliard litrů.
Kdo přesně za co může? Nevíme — a to je právě ten problém. Podle průzkumu MIT Technology Review se transparentnost zastavuje u finálního tréninku modelů. Co se spotřebuje při samotném vývoji, výrobě hardwaru, nebo denním provozu na milionech dotazů — to je černá skříňka. Firmy tato čísla nesdílejí. Mají k tomu málo motivace a mimo EU zatím žádnou zákonnou povinnost.
Ticho, které má systémovou příčinu
Zeptejte se AI modelu, kolik energie spotřebuje jeden jeho dotaz. Neodpoví — ne proto, že by odmítal, ale protože nemá odkud čerpat. Pokud firmy tato čísla nikde nezdokumentují, nemůže je zmínit žádný nástroj ani žádný novinář. Ticho není jen firemní strategie. Je to technická realita. Mlčení je zabudované do architektury informací.
Nechceme spekulovat o záměrnosti — nevíme, zda jde o vědomé nastavení, nebo o přirozený důsledek toho, že firmy tato data prostě nesbírají. Ale výsledek je stejný: o skutečné ceně jednoho AI dotazu se neví prakticky nic.
Průlom, který nikdo nezaregistroval
Ve stejném týdnu se v technických feedech tiše objevila jiná zpráva. Vědci z Tufts University představili výsledky výzkumu neuro-symbolické AI — systému kombinujícího neuronové sítě s logickým uvažováním podobným lidskému myšlení. Výsledek: spotřeba energie snížená 100× oproti standardním modelům. Trénink, který klasickým přístupem trvá 36 hodin, zvládl nový systém za 34 minut. A přesnost? Na testovacím benchmarku Tower of Hanoi dosáhl 95 %, zatímco klasický model 34 %.
Tohle je zásadní zpráva. Přitom jsme ji zaznamenali na okraji výsledků vyhledávání, ne na titulkách. Proč? Odhadujeme, že průlom v efektivitě lidi nezaujme tak jako nový produkt s dobrým marketingem. Úspora energie není sexy. Není to „nový model". Nedá se koupit.
A navíc — pro firmy, jejichž byznys model stojí na pronajímání kapacity datových center, není radikální snížení energetické náročnosti zpráva k šíření. Je to spíše nepříjemná připomínka, že alternativy existují.
Dvě zprávy, jeden obraz
Spojíme-li obě věci: velcí hráči nemají zájem zveřejňovat, kolik jejich systémy spotřebují. A zároveň existuje cesta, jak spotřebu radikálně snížit — ale není to jejich priorita, protože kapacita datacenter je jejich byznys.
EU AI Act sice nařizuje transparentnost spotřeby energie pro velké modely — ale vymahatelnost je teprve v začátcích. Zatím je to zákon na papíře.
Otázka „kolik energie stojí jeden AI dotaz?" by měla být stejně samozřejmá jako cenovka na produktu. Prozatím není. A to, myslíme, není náhoda.