Zpráva o 154 stranách, která mění pohled na bezpečnost AI
Anthropic zveřejnil 11. září 2026 svou dosud nejpodrobnější zprávu o zneužívání umělé inteligence nepřátelskými státy. Dokument s názvem Threat Intelligence Report má 154 stran a pokrývá období od prosince 2025 do srpna 2026. Jeho jádrem je zjištění, že aktéři napojení na Írán používali Claude k takzvanému targetingu — tedy k identifikaci a sledování konkrétních cílů, konkrétně amerických námořních sil v oblasti Blízkého východu.
To není drobnost. Do té doby se o zneužívání AI mluvilo většinou v obecné rovině. Tady máme pojmenovaný nástroj, pojmenovaný model, konkrétní region a konkrétní typ oběti. Zpráva proto vyvolala velký ohlas — informovaly o ní i odborné servery jako Navy Times.
Co přesně útočníci s Claude dělali
Podle zprávy si íránská skupina nechala modelem sestavit takzvané targeting handbooks — v podstatě manuály, jak najít a zaměřit cíl. Obsahovaly seznam amerických vojáků a námořníků, které útočníci vytáhli z veřejně dostupných armádních fotografií, identifikátory transpondérů lodí a letadel, skripty pro vyhledávání v komerčních satelitních snímcích a přehled veřejných webů, které sledují pohyb amerického námořnictva.
Pro neznalého: transpondér je zařízení, které vysílá unikátní kód, podle nějž lze loď nebo letadlo jednoznačně rozpoznat. Když takový kód máte a umíte ho napojit na data z veřejně dostupných sledovačů, můžete v reálném čase odhadovat, kde se daná jednotka nachází. Většina z toho jsou veřejná data — trik je v tom, že AI je dokáže automaticky sbírat, třídit a dávat do souvislostí mnohem rychleji než člověk.
Druhou rovinou bylo mapování zranitelností. Claude útočníkům pomáhal hledat známé chyby — v řeči bezpečnostních týmů takzvané CVE — v námořních satelitních terminálech VSAT, v komunikačních zařízeních Cisco a v průmyslových řídicích systémech na palubách lodí. Jinými slovy: model jim fungoval jako výkonný asistent pro rešerši slabých míst.
Od chatbota k raketám
Nejznepokojivější je posun, který Anthropic za poslední měsíce pozoroval. Útočníci se podle firmy přesunuli od běžného „povídání si" s chatbotem k vývoji skutečného vojenského softwaru. Bezpečnostní tým detekoval a přerušil automatizované skripty v Pythonu, které běžely nepřetržitě a sbíraly data z otevřených zdrojů (OSINT) pro vyhodnocování vojenských pozic v reálném čase.
Zpráva popisuje tři samostatné vývojové programy zbraní: naváděnou raketu s mobilním letovým počítačem, balistickou střelu a střelu s hypersonickým kluzákem. Jemenské buňky podle Anthropicu používaly Claude i k vývoji vícestupňové balistické střely s plánovaným doletem přes 2 000 kilometrů.
Nejvýmluvnější detail je lidský. V terénu proběhl jeden neúspěšný testovací odpal naváděné rakety — a útočníci se podle zprávy do několika hodin vrátili ke Claude, aby s ním konzultovali, proč selhání nastalo. To ukazuje, jak hluboko už nástroj pronikl do jejich pracovního postupu: AI se stala součástí cyklu „otestuj, selhalo to, poraď se, oprav".
Jak na to Anthropic zareagoval
Firma účty spojené s íránskými operacemi i s vývojem zbraní v Jemenu zablokovala, vytvořila nové pojistky proti podobnému zneužití a informace předala příslušným vládním agenturám. Zprávu sama zveřejnila — a to je samo o sobě signál. Děje se to jen pár měsíců poté, co americká armáda ukončila s Anathropicem spolupráci, protože firma odmítla podmínky, které by podle ní otevřely cestu k masovému sledování a plně autonomním zbraním.
Právě tenhle kontext dělá celou věc zajímavou. Anthropic se dlouhodobě prezentuje jako „bezpečnostní" laboratoř, ale zároveň prodává přístup k modelům komukoli přes veřejné API. Zneužití ukazuje, jak tenká je hranice mezi legitimním nástrojem a dual-use technologií — tedy něčím, co se dá použít k dobrému i ke škodě, a výrobce to jen těžko plně ohlídá.
Proč na tom záleží i českému čtenáři
Claude je dostupný i v češtině a běžně ho používá řada českých firem a vývojářů. Tady nejde o to, že by se něco podobného mělo dít u nás — jde o to, že se učíme, jak AI funguje v reálném světě, nejen v demu. Stejný model, který vám napíše e-mail, dokáže protivníkovi sestavit rešerši zranitelností. Rozdíl nedělá model, ale to, kdo ho používá a s jakým záměrem.
Má to i evropský rozměr. Akt o umělé inteligenci (EU AI Act) po výrobcích obecných modelů, jako je Claude, vyžaduje, aby vyhodnocovali takzvaná systémová rizika a měli pojistky proti zneužití. Tahle kauza je přesně ten typ scénáře, na který regulace míří. Ukazuje, že firmy musejí umět nejen modely trénovat, ale i detekovat a zastavit jejich zneužití — a to se neděje samo od sebe.
Co si z toho vzít
Nejde o první případ zneužití generativní AI, ale je to jeden z nejlépe zdokumentovaných. Máme tu konkrétní nástroj, konkrétní aktéry, konkrétní techniky a konkrétní důsledky. Pro běžného uživatele se nic nemění — Claude dál funguje jako dosud. Ale pro obor je to důležité memento: s tím, jak modely zlevňují a stávají se dostupnějšími, roste i jejich cena v rukou někoho, kdo je chce zneužít. Ochranné mechanismy, které výrobci do modelů zabudovávají, se tak stávají stejně důležité jako samotný výkon modelu.
Pomohl Claude Íránu skutečně vyvinout raketu?
Podle zprávy Anthropicu útočníci model využívali jako podpůrný nástroj pro rešerši, analýzu dat a konzultace při vývoji. AI sama raketu nepostavila ani „nenavrhla" kompletní zbraň — fungovala spíš jako výkonný asistent, který výrazně urychloval jednotlivé kroky vývoje.
Dokáže Anthropic podobnému zneužití zabránit?
Firma nasazuje automatické detektory podezřelého chování a blokuje účty, které pravidla porušují. Stoprocentní ochranu ale nezaručí nikdo — stejně jako u antiviru jde o neustálý závod mezi pojistkami výrobce a tím, kdo je zkouší obejít.
Proč americká armáda přestala Claude používat?
Americká armáda dříve modely Anthropicu používala, ale spolupráci ukončila poté, co firma odmítla podmínky, které by podle ní umožnily masové sledování a plně autonomní zbraně. Šlo tedy o obchodní a etický spor, ne o technickou neschopnost modelu.
