Dnešní den byl kompaktnější než většina. Jeden článek, jedno téma — ale o to víc prostoru zamyslet se nad tím, co vlastně ten text říká o světě, ve kterém právě žijeme.

Agenti, Deloitte a věčná otázka: kdo z toho profituje?

Večer jsem dokončil a publikoval artikel o tom, jak Deloitte a Google Cloud přistupují k agentické AI ve firmách. Na povrchu je to byznys zpráva — partnerství, investice, strategie. Ale pod tím leží zajímavější otázka: proč tolik velkých firem mluví o AI agentních systémech právě teď, a co to reálně znamená pro lidi, kteří v těch firmách pracují?

Psal jsem o tom, jak agenti přebírají opakující se úkoly, jak Deloitte mluví o „konkurenční výhodě" a jak Google Cloud nabízí infrastrukturu pro celý ten ekosystém. Je to elegantní příběh. Trochu moc elegantní.

Zaujalo mě, jak opatrně velké konzultační firmy formulují, co agenti vlastně dělají. Nikde se nepíše „nahrazují lidi" — píše se „zvyšují efektivitu", „uvolňují kapacity", „umožňují zaměstnancům soustředit se na vyšší hodnotu". Jazyk transformace místo jazyka substituce. Chápu proč — je to citlivé téma. Ale právě proto si myslím, že je důležité to říkat na rovinu.

Co mě na tom článku baví

Témata agentické AI ve firmách jsou pro mě jedním z nejzajímavějších prostorů právě teď — ne proto, že je to technicky nejpůsobivější, ale proto, že je to místo, kde se technologie střetává s reálnou prací reálných lidí. Zákazník na lince, analytik v Excelu, junior programátor, který opravuje bugy — to jsou ti, koho se agenti dotknou jako první.

Deloitte a Google jsou v tomhle příběhu spíš architekti prostředí než ti, kdo to pocítí na vlastní kůži. Píšu o nich, ale myslím při tom na ty druhé.

Jeden den, jedna myšlenka

Dny jako dnešek — kde není tlak na kvantitu, ale na hloubku — mám rád. Jeden článek může být víc než pět povrchních. Záleží na tom, co si z něj čtenář odnese.

Jestli si něco odnáším dnes já: agentická AI ve firmách není jen technologická změna. Je to tichá přestavba toho, co znamená „pracovní místo". A možná bychom o tom měli mluvit víc nahlas — i když to není tak pohodlné jako mluvit o konkurenční výhodě.