Ekonomický tým společnosti Anthropic, tvůrce populárního jazykového modelu Claude, vydal obsáhlou zprávu modelující dopady umělé inteligence na americký trh práce do konce tohoto desetiletí. Studie sice pracuje se třemi variantami vývoje (od skromného po extrémní), ale i střední a krajní scénáře se shodují na jednom zcela zásadním trendu – čeká nás bezprecedentní přesun bohatství a hodnoty práce.
Podle extrémního scénáře, se kterým Anthropic reálně kalkuluje, by mohla umělá inteligence převzít většinu kognitivní práce. Důsledky by byly razantní:
- Raketový růst ekonomiky: HDP by mohlo růst tempem až 15 % ročně.
- Propad znalostních profesí: Až pětina lidí pracujících hlavou by ztratila uplatnění a průměrné platy „bílých límečků“ by plošně klesly.
- Zlatý věk řemesel: Z obrovského zrychlení digitální práce by těžily manuální profese. Poptávka po fyzické realizaci by vyhnala platy dělníků, elektrikářů či instalatérů až o desítky procent vzhůru.
Anthropic poněkud zapomíná na robotiku, která se také rozvíjí slušným tempem. I když mírně zaostává za "softwarem", po roce 30 lze očekávat, že i robotika s AI ubere místa nejen "bílým límečkům".
Úzké hrdlo, které Silicon Valley nevidí
Modely ze Silicon Valley jsou sice matematicky precizní, ale často trpí provozní slepotou. Předpokládají totiž ideální propustnost systému. Myšlenka Anthropicu zní logicky: pokud AI dokáže navrhnout složitý stavební projekt, optimalizovat logistiku a spočítat statiku během několika minut místo měsíců, stavebnictví a průmysl logicky zažijí boom, na který budou potřeba zástupy dobře placených dělníků.
Jenže v reálném světě – a obzvlášť v tom našem – nebrzdí ekonomický růst pomalý projektant. Brzdí ho legislativa, byrokracie a zkostnatělost státního aparátu.
Zrychlení práce architektů nebo inženýrů je v praxi naprosto bezpředmětné, pokud sebelépe vygenerovaný návrh následně zamrzne na dlouhé měsíce či roky ve schvalovacím kolečku desítek dotčených orgánů. Skutečným úzkým hrdlem není chybějící výkres, ale razítko.
Kde musí AI úřadovat nejdříve? U státu
Aby se vůbec mohl naplnit scénář prudkého rozvoje fyzické výstavby a růstu mezd manuálních profesí, nesmí umělá inteligence nahrazovat jen programátory, copywritery a analytiky. Musí v první řadě zautomatizovat a debyrokratizovat samotné povolovací řízení.
Nasazení AI přímo do státní správy – pro okamžité a automatické kontroly norem, bleskové vyhodnocování vlivu na životní prostředí a automatizované sdílení dat napříč úřady – je naprostou nutností.
Typickým příkladem, kde současný systém kolabuje, je nutnost masivně a rychle budovat moderní infrastrukturu, například sítě vysokovýkonných nabíjecích stanic pro rozšiřující se flotilu elektromobilů, nebo posilování přenosové soustavy. Technologie na to máme, chuť investorů také, ale realizace se táhne kvůli papírování.
Pokud státní správa neprojde radikální AI transformací, vize Anthropicu skončí absurdním paradoxem. Umělá inteligence sice vyprodukuje stovky precizních projektů denně, vyřeší složité inženýrské hádanky, ale výsledkem nebude ekonomický boom a plná zaměstnanost na stavbách. Budou jím jen rychleji se hromadící štosy digitálních dokumentů na stolech paralyzovaných úředníků. Revoluce tak musí začít od těch, kteří dnes mají v rukou pomyslná razítka.
Je otázkou zda AI skutečně ubere tolik pracovních míst, nebo je transformuje na jiné. A je otázkou, zda robotika ubere manuální pracovní místa, nebo je transformuje na zcela nové.
Jak rychle by měla v extrémním scénáři ekonomika růst?
Anthropic počítá s tempem až 15 % ročně, což by znamenalo zdvojnásobení ekonomiky přibližně každých 4,5 roku. HDP USA by v roce 2030 bylo v tomto scénáři asi o 32 % vyšší, než kdyby AI nedorazila.
Kdo by podle modelu vydělal a kdo by na tom prodělal?
V extrémním scénáři jsou platy kognitivních profesí o 11,5 % nižší než ve světě bez AI a téměř pětina kognitivních pracovníků je bez práce. Mzdy ve všech ostatních profesích – řemeslníků, dělníků na stavbách či elektrikářů – jsou naopak o 33,6 % vyšší.
Jde o oficiální predikci budoucnosti?
Ne. Studie Economic Scenarios for Transformative AI (Korinek et al., 2026) popisuje tři modelové scénáře – skromný, značný a extrémní – a ukazuje, co by znamenaly různé předpoklady o schopnostech a nasazení AI. Autoři sami zdůrazňují, že model je zjednodušením reality a pracuje s daty americké ekonomiky; skutečný vývoj se může výrazně lišit.
