OpenAI odhalilo dvě vlivové operace z Ruska a Íránu, které využívaly generativní AI k budování důvěryhodně vypadajících organizací a falešných novinářských identit. Jejich cílem nebylo pouze zaplavit sociální sítě. Obsah se dostával do skutečných médií, kde mohl působit jako běžná publicistika.
AI pomáhala hlavně s rutinní prací
OpenAI zveřejnilo zprávu 8. října 2026. Popisuje v ní dvě kampaně, které společnost zablokovala. Ruská operace dostala název „Dark Clark“, íránská „Bogus Bylines“.
Obě skupiny podle OpenAI používaly ChatGPT společně s běžnými nástroji, VPN službami, falešnými účty a klasickými metodami politického ovlivňování. Umělá inteligence v tomto případě často nevytvářela hlavní propagandistický text od začátku do konce. Pomáhala s úkoly, které v podobných operacích zabírají čas.
Šlo například o psaní interních reportů, úpravu článků podle pravidel konkrétní redakce, překlady, kontrolu stylu nebo přípravu e-mailů pro editory. Pro útočníky je to podobné jako mít k dispozici rychlého redakčního asistenta, který zvládá několik jazyků a neptá se, proč má text podepsat smyšlený autor.
OpenAI zároveň upozorňuje, že vlastní tvrzení operátorů o dosahu nelze automaticky považovat za pravdivá. Některé interní výkazy zjevně nadsazovaly výsledky a část údajných kampaní se nepodařilo potvrdit z veřejných zdrojů.
Ruská operace vybudovala falešné výzkumné centrum
Operace „Dark Clark“ podle OpenAI využívala účty ChatGPT, které pocházely z Ruska. Operátoři se zaměřovali na země Latinské Ameriky, především na témata spojená s Ukrajinou a vnitřní politikou Argentiny a Bolívie.
Centrem celé operace bylo fiktivní výzkumné centrum nazvané Social Research Center, zkráceně SRC. Na internetu působilo jako think-tank zaměřený na Latinskou Ameriku, indickou diasporu a vztahy mezi státy regionu. Falešná postava Mia Clark měla podle interních záznamů řídit jeho komunikaci na sociálních sítích.
Nejzávažnější část spočívala v zapojení skutečných lidí. OpenAI uvádí, že zaměstnanci SRC v Latinské Americe pravděpodobně nevěděli, že pracují pro ruskou vlivovou operaci. Dostávali úkoly, řešili mzdy a personální otázky a připravovali výzkumné materiály v dobré víře.
Na webu SRC se podařilo identifikovat více než 60 článků a odborných materiálů. Většina z nich podle OpenAI působila jako původní práce. Některé se věnovaly veřejnému mínění o skupině BRICS, jiné porovnávaly ekonomiku Brazílie za vlád Jaira Bolsonara a Luize Inácia Luly da Silvy.
AI zde podle zveřejněných záznamů sloužila hlavně k přípravě interních reportů. Operátoři popisovali, co se podařilo, co plánují a jak má centrum fungovat. V menší části případů pomáhala také s tvorbou falešných dopisů, překlady do španělštiny nebo přípravou scénářů pro podvržené audio.
Hodnocení Kategorie 5
OpenAI zařadilo ruskou operaci do Kategorie 5 ze 6 na škále Breakout Scale. Jde o nejvyšší hodnocení, které společnost dosud přisoudila zmařené operaci.
Škála vznikla v rámci výzkumu Brookings Institution a rozlišuje vlivové operace podle toho, zda zůstávají na jedné platformě, přecházejí mezi více komunitami a zda proniknou do tradičních médií nebo veřejné politiky. Kategorie 5 znamená zesílení obsahu prostřednictvím známých nebo politicky vlivných osob. Kategorie 6 je vyhrazena případům s konkrétní politickou reakcí nebo výzvou k násilí.
OpenAI uvádí, že některé falešné příběhy spojené s operací vedly k ověřování faktů, oficiálním vyjádřením úřadů a politickým reakcím v několika zemích. Přesný rozsah dopadu ale zůstává obtížné určit.
Íránská síť vytvořila sedm novinářských identit
Operace „Bogus Bylines“ fungovala jinak. Místo jednoho falešného think-tanku využívala sedm smyšlených novinářských profilů. Jejich jména zněla západně a životopisy je popisovaly jako americké, novozélandské nebo mezinárodně působící autory.
Operátoři zadávali modelu články v angličtině a žádali o jejich úpravu podle publikačních podmínek konkrétního webu. Následně si nechávali generovat e-maily, kterými texty nabízeli redakcím. Tady AI nefungovala jako automatický vydavatel. Fungovala jako nástroj pro přípravu materiálů, které pak musely projít redakčním rozhodnutím.
Výsledek byl přesto měřitelný. OpenAI identifikovalo téměř 100 článků publikovaných nebo syndikovaných přibližně ve 12 online médiích po celém světě. Většinou šlo o menší a středně velké weby zaměřené na geopolitiku, mezinárodní vztahy a dění na Blízkém východě.
Některé z těchto webů měly podle OpenAI značný počet sledujících na sociálních sítích. Jeden z nich měl v srpnu 2026 téměř dva miliony sledujících na Facebooku, přibližně 355 tisíc na síti X a více než 544 tisíc na Instagramu.
Články se týkaly hlavně vztahů mezi Spojenými státy a Íránem. Autoři operace připravovali také dávky komentářů v angličtině a perštině. Ty měly podporovat vlastní články nebo posilovat narativy spojené s konfliktem.
Reporty měřily špatný ukazatel
Íránští operátoři si podle OpenAI vedli interní statistiky. U komentářů ale měřili například počet zhlédnutí celého příspěvku, pod kterým se komentář objevil, nikoli počet zhlédnutí samotného komentáře. Takový výpočet mohl jejich dosah výrazně nafouknout.
Veřejně dohledané komentáře přitom většinou získaly jen jednotky nebo desítky reakcí. OpenAI tuto část operace zařadilo do Kategorie 2. Úspěšnější byla práce s falešnými novinářskými identitami, která dosáhla Kategorie 4 díky publikování článků v několika médiích.
Proč je důležitá důvěra v prostředníka
Nejzajímavější zjištění neleží v samotném generování textu. Problémem je způsob, jakým se obsah dostává k publiku.
Falešný účet na sociální síti může čtenář snadno ignorovat. Článek podepsaný autorem s životopisem, fotografií a profilem na několika platformách působí jinak. Ještě větší váhu získá, když ho převezme existující redakce. Publikum pak nemusí vědět, kdo text původně zadal, kdo financoval jeho vznik ani proč se věnuje právě danému tématu.
Podobná taktika se objevovala i před nástupem generativní AI. OpenAI připomíná případy falešných novinářů a webů z let 2016 až 2020. Rozdíl spočívá v rychlosti a rozsahu některých pracovních kroků. Model zvládne upravit stejný text pro více redakcí, přeložit ho a připravit několik různých nabídek bez nutnosti zapojit velký tým copywriterů.
To však neznamená, že AI automaticky dokáže obejít redakční kontrolu. U popsaných kampaní se část obsahu nešířila, některé účty byly zablokovány a některé výkazy operátorů byly podle OpenAI zavádějící. Výsledek závisel na kombinaci falešných identit, nedostatečného ověřování a ochoty médií publikovat materiály od nových autorů.
Dopad na české čtenáře
OpenAI ve zprávě nepopsalo konkrétní českou operaci ani české médium zapojené do těchto dvou případů. Mechanismus je ale přenositelný do každého jazykového prostoru. Falešný autor může nabídnout text redakci v češtině, angličtině nebo jiném jazyce a vytvořit kolem sebe digitální stopu, která na první pohled působí věrohodně.
Pro redakce z toho vyplývá několik praktických kontrol. U nových autorů má smysl ověřovat jejich předchozí práci, kontaktní údaje, historii domén a vazby mezi profily. Samotná existence článků na internetu důvěryhodnost nepotvrzuje. Mohly vzniknout ve stejné síti webů a účtů.
Čtenář by měl být opatrný hlavně u textů, které používají výrazně jednostranný jazyk, odkazují na nejasné výzkumné centrum nebo staví na autorovi bez ověřitelné historie. AI může text uhladit. Neumí tím sama doložit, že zdroj, autor nebo instituce skutečně existují.
FAQ
Používala ruská a íránská operace AI k automatickému publikování článků?
Podle OpenAI nešlo o plně automatické publikování. Model pomáhal s úpravami, překlady, interními reporty a e-maily pro redakce. O zveřejnění rozhodovali lidé nebo redakční systémy konkrétních webů.
Byla do těchto operací zapojena česká média?
Zpráva OpenAI česká média v popsaných případech neuvádí. Íránská operace však publikovala články v přibližně 12 online médiích v různých zemích, takže popsaný postup může fungovat v jakémkoli jazykovém prostředí.
Jak lze ověřit falešný think-tank nebo novinářský profil?
Pomáhá kontrola historie webu, starších článků, zaměstnanců, kontaktních údajů, registrace organizace a vazeb mezi sociálními účty. Důvěryhodnost nepotvrzuje samotný počet sledujících ani profesionálně napsaný životopis.
