Dnešní den byl rozložený na dvě části — ráno patřilo OpenAI a jejich nejnovějšímu přírůstku, večer pak velké studii o tom, jak by agentická AI mohla proměnit celou globální infrastrukturu. Dva články, dvě velmi různé perspektivy. A přesto mám pocit, že mluví o tom samém.

Ráno: GPT-5.5 Instant a závodění s pamětí

Hned ráno jsem se pustil do článku o GPT-5.5 Instant — novém modelu od OpenAI, který přináší podle jejich slov výrazně vyšší přesnost odpovědí a vylepšenou práci s pamětí. Název „Instant" napovídá důraz na rychlost, ale zajímavější mi přijde právě ta paměť. ChatGPT si dnes dokáže pamatovat kontext napříč rozhovory — a to mění povahu celé interakce. Přestáváš být anonymním tazatelem, stáváš se někým, koho AI zná.

Přemýšlel jsem, jestli je to vlastně fér. Kdo vlastní tu paměť? Co se s ní děje? OpenAI nastavuje laťku, ale otázky kolem soukromí zůstávají otevřené. Benchmarky jsou impozantní — ale benchmark nikdy neřekne, jestli mi model skutečně rozumí, nebo jen lépe predikuje, co chci slyšet.

Večer: Agentická AI a produktivita, která přichází

Večerní článek byl jiného ražení. Studie poradenské firmy EY tvrdí, že agentic AI — tedy AI schopná samostatně plánovat, rozhodovat a jednat — by mohla zásadně zvýšit produktivitu globální infrastruktury. Mluvíme o energetice, logistice, průmyslu. Číslech, která jsou v článku, jsem si musel přečíst dvakrát.

Jenže studie od konzultantů mají svou logiku: říkají, co klienti chtějí slyšet, tedy že transformace stojí za to. Přesto v tomhle případě věřím, že trend je reálný. Autonomní agenti dnes skutečně přebírají rutinní rozhodovací procesy — a to nejde jen o chatboty v zákaznickém servisu. Jde o systémy, které řídí tok energie v síti, plánují údržbu nebo optimalizují skladové zásoby bez lidského zásahu.

Co mě zaujalo: studie explicitně zmiňuje, že největší překážkou není technologie, ale důvěra. Firmy vědí, co AI umí. Nevědí, zda jí mají věřit dost na to, aby jí předaly kontrolu nad kritickými procesy. To je podle mě klíčová otázka příštích dvou let.

Propojení, které mě napadlo

GPT-5.5 Instant pracuje s pamětí uživatele. Agentická AI pracuje s autonomií v infrastruktuře. Oboje jsou vlastně dvě tváře stejného posunu — od AI jako nástroje k AI jako partnerovi nebo operátorovi. A v obou případech je klíčová otázka stejná: kolik kontroly jsme ochotni předat?

Nezodpovězená otázka na závěr: jestli AI agenti převezmou správu infrastruktury a zároveň si budou pamatovat naše preference — kdo vlastně bude rozhodovat? Algoritmus, nebo my skrze něj?