Čísla, která mluví sama za sebe

Data IFR zveřejněná v červnu 2026 ukazují, že americký trh s průmyslovými roboty se po dvou letech stagnace vrátil k dvoucifernému růstu. Automobilový průmysl zůstává největším odběratelem s 13 500 instalacemi, ale skutečný příběh se odehrává jinde.

Potravinářský sektor, kovozpracující průmysl a elektrotechnika — každý z těchto oborů instaloval v roce 2025 přibližně 3 000 robotů. V potravinářství jde o meziroční skok o 30 %, což je tempo, které nemá v historii obdoby. "Zatímco automotive dosáhl svého třetího nejlepšího výsledku za sedm let, data jasně ukazují rostoucí poptávku po flexibilní automatizaci v potravinářství," komentoval Takayuki Ito, tehdejší prezident IFR.

Pro srovnání: celosvětovou jedničkou zůstává Čína, která v roce 2024 nainstalovala 295 000 průmyslových robotů — tedy 54 % všech instalací na světě. USA jsou sice co do robotové hustoty (307 robotů na 10 000 zaměstnanců ve výrobě) na 8. místě, daleko za lídry jako Jižní Korea (1 220), Německo (449) nebo Japonsko (446), ale trend je jasně růstový.

AI jako nový motor robotiky

Co stojí za tímto zrychlením? Klíčovým slovem je umělá inteligence. Zatímco tradiční průmyslové roboty bylo nutné nákladně programovat pro každou jednotlivou operaci zvlášť, nová generace robotů vybavených AI dokáže mnohem víc.

Počítačové vidění umožňuje robotům rozpoznávat objekty různých tvarů, velikostí a orientací — přesně to, co potřebuje balicí linka, kde se střídají různé produkty. Strojové učení zase robotům dává schopnost zlepšovat se v manipulaci s předměty na základě zkušeností, podobně jako se učí člověk. A generativní AI — stejná technologie, na které stojí ChatGPT — dnes pomáhá programovat roboty přirozeným jazykem. Místo psaní stovek řádků kódu stačí říct: "Uchop tenhle díl a polož ho do krabice v pravém horním rohu."

Na veletrhu Automate 2026 v Chicagu, který letos přilákal rekordních více než 50 000 návštěvníků a 1 230 vystavovatelů, předvedly firmy jako Kawasaki Robotics, Doosan Robotics nebo Intrinsic (dceřiná společnost Googlu) roboty, kteří se adaptují v reálném čase. Jde o zásadní posun od "slepých" strojů, které opakují naprogramované pohyby, k "fyzické AI," která skutečně vnímá své okolí.

Proč zrovna potravinářství?

Zatímco svařování karoserií je vysoce standardizované — stejný díl, stejný pohyb, stokrát za sebou — balení potravin je notoricky nepredikovatelné. Každé kuře má jiný tvar, každé jablko jinou velikost, každá bageta jinou křivost. Právě tady nasazuje AI své nejsilnější zbraně.

Společnosti jako ABB Robotics letos uvedly autonomní vysokozdvižné vozíky s vizuálním SLAM (simultánní lokalizací a mapováním), které se orientují bez pásků na podlaze nebo magnetických značek. Doosan Robotics spustil AI paletizační řešení pro výrobu s častou obměnou sortimentu — ideální právě pro potravinářské provozy, kde se výrobní dávky rychle střídají.

Flexiv, výrobce "adaptivních robotů" s hmatovou zpětnou vazbou, dokonce na Automate 2026 předvedl robota, který díky silovým senzorům a AI dokáže manipulovat s křehkými potravinami, aniž by je poškodil. To je schopnost, která byla ještě před pár lety vyhrazena výhradně lidským rukám.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Evropský trh s robotikou roste rovněž, i když pomaleji než americký. Německo s robotovou hustotou 449 jednotek na 10 000 zaměstnanců patří ke světové špičce a táhne automatizaci napříč Evropou. Pro české výrobce a potravinářské firmy to znamená jediné: konkurence automatizuje a kdo zůstane stát, bude ztrácet.

V Česku už průmyslové roboty najdeme především v automobilovém průmyslu — Škoda Auto patří mezi nejautomatizovanější továrny v regionu. Ale právě potravinářství, kde české firmy jako Agrofert, Madeta nebo Penam zaměstnávají desetitisíce lidí, je sektor s obrovským nevyužitým potenciálem. Nedostatek pracovních sil, který český průmysl trápí už roky, tlačí ceny práce nahoru a automatizace se tak stává ekonomickou nutností, ne jen technologickou vychytávkou.

Pozitivní zprávou je, že moderní AI roboty už nevyžadují armádu specializovaných programátorů. Firmy jako ABB, KUKA nebo Fanuc dnes nabízejí intuitivní rozhraní, kde operátor robota "naučí" nový úkol pouhým vedením ramene. Náklady na vstup do robotizace tak klesají a stávají se dostupnější i pro středně velké podniky.

Čína tlačí na pilu — a tentokrát nejde jen o kvantitu

Zatímco USA a Evropa řeší, jak robotiku urychlit, Čína už dávno jede na plný plyn. S 295 000 instalacemi v roce 2024 ovládá více než polovinu světového trhu. Její nový pětiletý plán (2026–2030) navíc poprvé staví robotiku a AI do centra národní průmyslové strategie. Cíl je jasný: propojit výzkum umělé inteligence s fyzickými aplikacemi tak, aby roboti byli hlavním motorem ekonomického růstu.

Čínský AgiBot, lídr v oblasti humanoidních robotů, v červnu 2026 oznámil, že z jeho výrobní linky sjel již 15 000. robot — a současně expanduje do Evropy, kde na VivaTechu v Paříži předvedl tančící humanoidy a otevřeně mluví o Robot-as-a-Service modelu. To je přístup, kdy firma robota nekupuje, ale pronajímá si ho jako službu — podobně jako se dnes platí za cloudový software.

USA budí národní strategii

Američané si uvědomují, že v robotizaci zaostávají nejen za Čínou, ale i za Koreou a Německem. Asociace A3 (Association for Advancing Automation) proto letos oficiálně představila "Vizi pro národní robotickou strategii" a předložila ji zákonodárcům. Navrhuje vznik Federálního úřadu pro robotiku, národní komise pro koordinaci politiky, daňové pobídky pro automatizaci a federální mandát k nákupu domácí robotické technologie.

"Spojené státy jsou zpět na růstové trajektorii," shrnul Takayuki Ito z IFR. A nová prezidentka federace Jane Heffner ze společnosti Teradyne Robotics k tomu dodává: "Globální robotický průmysl se nachází v důležitém inflexním bodě, poháněném rychlým pokrokem v oblasti umělé inteligence a automatizace."

Překážky a výzvy

Ne všechno je ale růžové. Studie společnosti QNX odhalila, že 91 % vývojářů robotiky spoléhá na operační systémy, které nejsou pro robotiku stavěné. Jinými slovy — software průmysl brzdí víc než hardware. Bezpečnostní certifikace, interoperabilita mezi různými výrobci a nedostatek kvalifikované pracovní síly zůstávají významnými překážkami.

Další výzvou je energetická náročnost. Průmyslová automatizace vyžaduje obrovské množství elektřiny a v kontextu rostoucích cen energií v Evropě to může být limitující faktor. Přesto IFR očekává dlouhodobě odolný růst — především díky přesunu výroby zpět do domácích ekonomik (reshoring) a trvalému nedostatku pracovníků.