Stát chce vlastní jazykový model pro citlivá data. Nemusí dohnat ChatGPT, stačí, že ho má pod kontrolou

Gigafactory ve Zbraslavi: sto miliard, ale ne ze státní kasy

Česko se oficiálně přihlásilo do unijní soutěže o vybudování velkých výpočetních datových center pro umělou inteligenci. Vládní zmocněnec pro AI Lukáš Kačena v rozhovoru pro Interview Plus ČRo Plus upřesnil, že takzvaná AI Gigafactory by mohla vzniknout v pražské Zbraslavi a že o projekt projevil zájem i regionální konkurent v podobě Polska. Klíčové je, kdo to zaplatí. Podle vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka jde o investici zhruba 100 miliard korun, přičemž dominantní část nesou soukromé firmy — konkrétně České radiokomunikace. Stát nedává dotaci na stavbu. „Stát zaplatí 500 milionů korun ročně. Nekupuje cihly ani čipy, ale v rámci veřejné zakázky si kupuje výpočetní výkon pro svoji potřebu. Není to žádná dotace,“ zdůraznil Kačena. To je zásadní rozdíl oproti tomu, jak podobné projekty obvykle čteme. Stát tady vystupuje spíš jako velký zákazník, který si předplácí kapacitu, než jako investor. A čísla dávají smysl: úřady dnes na IT vynakládají minimálně 20 miliard korun ročně. Roční výdaj 500 milionů na AI výkon tak tvoří zhruba 2,5 procenta toho, co stát za informační technologie platí už teď — a schválený závazek v první fázi dosahuje 2,5 miliardy korun, tedy pět let po pěti stech milionech.

Vlastní jazykový model: proč „náš“, a ne „nejlepší“

Nejzajímavější část Kačenových slov se týká národního jazykového modelu. Česko zvažuje model uzpůsobený potřebám státní správy, legislativy a domácího průmyslu — podobně, jako už jeden provozuje Polsko. A tady přichází věta, která celou debatu posouvá jinam: národní model nemusí být špičkový. Kačena to říká otevřeně. Dohnat špičkové modely typu ChatGPT se Evropě v dohledné době nejspíš nepodaří. Pro potřeby státní správy to ale není potřeba — bohatě postačí méně výkonné open-source modely, které jsou k dispozici zdarma a dají se provozovat na vlastní infrastruktuře. Proč na tom záleží víc než na počtu parametrů? „Pokud chce stát využívat AI při poskytování služeb pro občany, ale také pro ozbrojené složky, hasiče nebo ve zdravotnictví, tak pracujeme s velmi citlivými daty a potřebujeme mít absolutní kontrolu, na jakých výpočetních kapacitách se s nimi pracuje,“ vysvětluje zmocněnec.

Když citlivá data nesmějí opustit zemi

Představte si to jako rozdíl mezi tím, jestli si účetnictví firmy necháváte vést u vlastního účetního v kanceláři, nebo ho posíláte neznámé agentuře do zahraničí. Obě varianty „fungují“, ale jen v jedné přesně víte, kde dokumenty leží, kdo k nim má přístup a jestli s nimi nikdo nemanipuloval. U jazykového modelu platí totéž. „Vlastní modely můžeme provozovat na vlastní infrastruktuře a budeme přesně vědět, co se kde děje. A bude je také těžší zmanipulovat, protože to je jedna z obav blízké budoucnosti,“ dodal Kačena. Drtivá většina výpočetního výkonu pro AI se dnes nachází ve Spojených státech — Evropa je závislá na amerických čipech, modelech i cloudových službách. Národní model na národní infrastruktuře je pokus tuhle závislost aspoň u citlivých agend prolomit.

Devět zemí, sedm center, jedna uzávěrka

Česko nezůstává samo. V Praze podepsalo společnou deklaraci s dalšími osmi státy regionu — Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Chorvatskem, Slovinskem, Litvou, Lotyšskem a Rumunskem. Dohoda říká, že výpočetní centra dává smysl sdílet bez ohledu na to, jak soutěž dopadne. „Dohoda je, že ať už soutěž dopadne jakkoli, dává smysl výpočetní centra sdílet mezi sebou,“ shrnul Kačena. Matematicky vzato šance vypadají slušně: Evropská unie vypíše výběrové řízení na vybudování až sedmi velkých AI datových center, zájem má deset zemí. Uzávěrka přihlášek je 12. listopadu 2026, zahájení provozu se plánuje na rok 2028. Celkový rozpočet programu dosahuje zhruba 10 miliard eur z veřejných zdrojů a dalších 20 miliard eur od soukromých investorů.

Kde je háček: digitální dluh

Zdrženlivost je na místě. Kačena sám přiznává, že v zapojení AI do firem i veřejné správy je Česko dlouhodobě pod průměrem Evropské unie. Problém není v modelu, ale v datech. „Když nejste digitalizovaní, tak nemáte data a pak se vám těžko zapojuje AI. Je vám skoro k ničemu,“ říká na rovinu. Tohle je možná důležitější než samotné datové centrum. Gigafactory je hardware — dá se postavit, zapojit a zaplatit. Mnohem těžší je dohnat roky, kdy úřady papírovaly, evidovaly nekonzistentně a držely data v šuplících. Vlastní jazykový model sice vyřeší, kde se s citlivými daty počítá, ale nevyřeší, jestli vůbec existují v použitelné, strojově čitelné podobě. Právě proto dává plán smysl jako celek. Model, infrastruktura i sdílení kapacit v regionu směřují k jednomu cíli: aby český stát nebyl u AI jen pasivní zákazník amerických služeb, ale aby měl alespoň u citlivých agend vlastní, ověřitelné zázemí. A na to nemusí být model nejchytřejší na světě. Stačí, že je náš.