Týdny práce zvládli za dva dny. Jak zkušení vývojáři používají GitHub Copilot

Kdo jsou Java Champions

Java patří mezi nejrozšířenější programovací jazyky na světě. Běží na ní bankovní systémy, pojišťovny, e-shopy i státní aplikace, takže i v Česku na ní stojí velká část firemního softwaru. Titul Java Champion označuje vývojáře, které komunita kolem Javy považuje za špičku oboru.

GitHub oslovil tři z nich a nechal je popsat, jak používají Copilota. Vlad Mihalcea stojí za projektem Hypersistence a napsal knihu o práci s databázemi. Patrick Baumgartner má s Javou přes dvacet let zkušeností a učí týmy, jak psát udržitelný kód. Frank Delporte je technický autor ve firmě Azul a patnáct let se pohybuje kolem Javy a jednodeskových počítačů.

Žádný z nich není začátečník, který by hledal zkratku. Přesto Copilota používají denně. Rozdíl je v tom, jak ho zapojují do práce.

Úkol na týdny zvládl za dva dny

Vlad Mihalcea si dlouho chtěl postavit webovou aplikaci, která by ukazovala historii výkonu jeho nástroje Hypersistence Optimizer. Úkol ale stále odkládal, protože by mu zabral týdny. S Copilotem se mu podařilo aplikaci postavit za dva dny a půjde do další verze produktu.

Klíč k tomu byl v nastavení. Mihalcea si vytvořil vlastní „skill", tedy sadu instrukcí, která Copilota naučila jeho styl. Zkrmil mu 65 svých publikovaných článků, takže návrh textu zní jako jeho blog, ne jako výstup jazykového modelu. Pomáhá mu to hlavně při psaní dokumentace k projektu.

Důležitý je podle něj i výběr modelu podle typu práce. Na náročné přemýšlení používá model Opus s milionovým kontextovým oknem, který si poradí s velkým množstvím kódu najednou. Na jednoduché úkoly, jako jsou poznámky k vydání nebo kontrola dokumentace, volí lehčí modely, které spotřebují méně kreditů.

Migrace 900 slajdů za jeden den

Patrick Baumgartner potřeboval převést 900 výukových slajdů v patnácti prezentacích z jednoho formátu do druhého. Ručně by mu to zabralo týden i déle a nejspíš by to kvůli nudné práci odložil. S Copilotem celou migraci zvládl za osm až deset hodin.

Zajímavé je, jak to udělal. Nenechal nástroj, aby jen převedl soubory. Nejdřív společně prošli původní materiál, definovali cíl a vytvořili plán. Pak si vygenerovali snímky obou verzí, porovnali je vizuálně i algoritmicky a zkontrolovali i vygenerovaná PDF. Nástroj tak nemohl jen oznámit „migrace hotová" – musel to doložit.

Z toho vyvodil pravidlo, které se v rozhovoru objevuje opakovaně: delegovat lze provedení, ne odpovědnost. Obsah, výukový záměr i každou smysluplnou změnu měl stále pod kontrolou on.

Páté tlačítko na Raspberry Pi mlčelo

Frank Delporte ukázal Copilota na reálné chybě v knihovně Pi4J, která propojuje Javu s elektronikou na Raspberry Pi. Po vydání nové verze někdo nahlásil, že páté ze vstupních tlačítek prostě nefunguje. Žádná chyba v logu, žádná výjimka – tlačítko jen mlčelo. Starší verze knihovny přitom fungovala bez problému.

Delporte předal problém Copilotovi, dal mu dvě cesty k souborům a zhruba za půl hodiny měl návrh opravy. Copilot zjistil, že každé tlačítko čeká na událost v nativním volání a tato vlákna běží na takzvaných virtuálních vláknech. Raspberry Pi 4 má čtyři jádra, tedy čtyři nosná vlákna – čtyři tlačítka je všechna zablokovala a páté se nikdy nespustilo.

Delporte radí tři věci. Říct nástroji, kam se má podívat, aby neprohledával celý kód. Žádat důkaz a testy, ne jen tvrzení. A když opravě nerozumíte, ptát se proč – vysvětlení je součást výsledku a pomůže i kolegům, kteří čtou záznam později.

Na čem se shodnou

Přes odlišné úkoly se jejich postupy sbíhají. Hotovo neznamená, že to řekl model – znamená to, že prošly testy, kontrola a srovnání. Baumgartner mluví o „verifikačních branách": pro každý úkol si předem určíte, co musí být splněno, a necháte nástroj, aby to doložil.

Druhé společné pravidlo zní: co se jednou naučíte, uložte do opakovaně použitelné instrukce. Baumgartner z toho dělá vlastní „dovednosti", třeba audit repozitáře, který kontroluje dokumentaci, testy a konfiguraci. Copilot ho tak netáhne k chaotickému kódu, ale zpátky k základnímu standardu.

Třetí pravidlo je o nástrojích kolem. AI je pravděpodobnostní model, a proto k němu Baumgartner připojuje deterministické kontroly, jako jsou nástroje na kontrolu stylu a architektury. Nástroj navrhne, kontrola ověří, a dokud nejsou nálezy, cyklus běží dál.

Kolik Copilot stojí a funguje v Česku

GitHub Copilot je dostupný i v Česku, bez omezení, a platí se v dolarech. Základní verze Free nic nestojí, ale má limity: 2 000 doplňování kódu a 50 chatových dotazů měsíčně. Na vyzkoušení stačí.

Placená verze Pro stojí 10 dolarů měsíčně, tedy zhruba 230 Kč. Verze Pro+ vyjde na 39 dolarů a nejvyšší Max na 100 dolarů měsíčně. Čím vyšší tarif, tím víc kreditů pro náročnější modely, jako je Opus s velkým kontextem.

Pro české firmy je podstatná i jedna místní souvislost. Vlad Mihalcea používá Copilota v editoru IntelliJ IDEA, který vyvíjí pražská společnost JetBrains. Copilot v něm funguje jako zásuvný modul, takže čeští vývojáři, kteří na IntelliJ pracují, mají nástroj přímo ve svém editoru.

Pozor na data: u firemních tarifů GitHub slibuje, že vaše kód a dotazy nevyužívá k trénování modelů. U individuálních tarifů Free a Pro si ale nechává možnost data k tréninku použít, dokud to v nastavení účtu nevypnete.

Co si z toho vzít

Zkušenosti tří Java Championů vyznívají pro běžného vývojáře jasně. Copilot umí ušetřit reálný čas – z týdnů udělá dny. Ale nejlíp funguje, když ho berete jako pečlivého asistenta, jehož práci stejně přečtete, otestujete a nesete za ni odpovědnost. Rychlost se nevyplácí, když vám po ní zůstane kód, kterému nikdo nerozumí.