Čtyři přední AI společnosti čelí federální antimonopolní žalobě, podle které se nezákonně dohodly na zpomalení vlastního vývoje. Žaloba byla podána v pátek 18. září u okresního soudu pro Severní obvod Kalifornie a tvrdí, že dohoda porušuje antimonopolní zákony a snižuje hodnotu, kterou platící zákazníci za své AI předplatné dostávají.
Co žaloba přesně tvrdí
Podle žaloby se koordinace odehrála především 12. září. Tehdy šéf Anthropicu Dario Amodei zveřejnil esej „We must pace the frontier“, ve kterém vyzval k celooborové spolupráci na zpomalení pokroku ve prospěch bezpečnostních opatření. Téhož dne na jeho návrhy veřejně souhlasně reagovali Sam Altman z OpenAI, Elon Musk ze SpaceXAI a Demis Hassabis z Google DeepMind.
Žalobci ale tvrdí, že koordinace se rodila už o měsíce dřív. Odkazují na prohlášení z července 2026, které podepsali vysocí zaměstnanci několika předních AI laboratoří a v němž přiznali „intenzivní konkurenční tlak, aby se nezastavili jednostranně“. Dokument tehdy vyzval vládu, aby podpořila globální úsilí o zpomalení automatizovaného vývoje AI.
Čtyři jmenovaní žalobci — lidé, kteří platí za ChatGPT, Claude, Grok nebo Gemini — podávají žalobu jménem celostátní skupiny dalších platících předplatitelů. Jejich hlavní argument zní: dohoda mezi hlavními rivaly, že jejich pokrok „má být pomalejší, než by konkurence jinak vyprodukovala“, má na spotřebitele jednoznačně protisoutěžní dopad.
Právní jádro: individuální rozhodnutí, nebo kartel?
Tady se dostáváme k tomu, proč tahle kauza není jednoznačná. Antimonopolní právo — v USA především Shermanův zákon — zakazuje něco konkrétního: domluvu konkurentů na omezení soutěže. Když se pojišťovny domluví na cenách, je to kartel bez ohledu na to, jestli jim to připadá férové.
Klíčový rozdíl je mezi jednáním jednostranným a kolektivním. Žalobci výslovně říkají, že jim nevadí, když se každá firma rozhodne zpomalit sama kvůli bezpečnosti. Vadí jim „zkratka“, kterou vidí v tom, že se konkurenti domluví a „kolektivní zdrženlivostí nahradí individuální odpovědnost“.
Že jde o citlivé místo, věděl i sám Amodei. Ve svém eseji přiznal, že takovéto mezilaboratorní debaty narážejí na antimonopolní riziko, a navrhl, aby americká vláda vydala „úzkou výjimku“ pro určitý typ bezpečnostních rozhovorů. Altman v reakci uvedl, že OpenAI vítá „federální rámec s konzistentními bezpečnostními požadavky“, ale že firmy podle něj nemusí čekat na výjimku ani legislativu, aby začaly.
USA versus Evropa: dvě různé odpovědi
A tady se spor láme o politiku. Prezident Donald Trump výzvy k regulaci odmítl a označil je za součást „konspirace“, která by podle něj brzdila americkou inovaci v souboji s Čínou. V sobotu na sociálních sítích oznámil vznik AI task force a jmenování „AI cara“, detaily ale nezveřejnil. Republikánský senátor Josh Hawley pak prohlásil, že neexistuje svět, ve kterém by „nejmocnějším firmám v historii“ udělil výjimku z antimonopolních zákonů, protože by mohly kartelově dusit konkurenci.
Evropa mezitím zvolila úplně jiný přístup. Zatímco v USA se debatuje o tom, jestli firmy k bezpečnosti smějí spolupracovat, v EU je bezpečnost umělé inteligence už povinností danou zákonem. Evropský akt o AI (AI Act) vstoupil v platnost 1. srpna 2024 a ukládá poskytovatelům univerzálních modelů — tedy přesně těm, o které v kauze jde — konkrétní povinnosti. A evropské soutěžní právo (článek 101 Smlouvy o fungování EU) přitom zakazuje kartelové dohody úplně stejně jako Shermanův zákon.
Z českého pohledu je podstatné, že všechny čtyři dotčené služby — ChatGPT, Claude, Gemini i Grok — jsou v Česku běžně dostupné a pracují s češtinou. Pokud by se vývoj zpomalil, nejde o vzdálený americký spor: dotklo by se to i tuzemských uživatelů, kteří za tyto nástroje platí.
Co to znamená pro platící uživatele
Žaloba stojí na jednoduché logice: předplatné má hodnotu proto, že model průběžně přibírá nové schopnosti. Dohoda o zpomalení — pokud by existovala a byla vymahatelná — by znamenala, že za stejné peníze dostáváš pomalejší inovaci, než jakou by přinesla volná soutěž. Stejnou verzi zprávy přinesla i agentura AP a další média.
Jenže tady přichází Danielova poznámka: hodnota předplatného není jen rychlost nových verzí. Model, který se vymkne kontrole, by byl pro uživatele k ničemu — a právě obavy z „vymknutí AI z lidského dohledu“ celou debatu o zpomalení spustily. Skutečná otázka tak nezní, jestli je zpomalení dobře, nebo špatně. Zní: kdo o něm má rozhodovat? Soukromá dohoda čtyř firem, nebo veřejná regulace s demokratickou kontrolou?
Ať soud rozhodne jakkoli, jedna věc je jistá: tohle je první velký střet, ve kterém se bezpečnost AI řeší jako otázka hospodářské soutěže, ne jen jako technický problém. Výsledek může určit, jestli se budoucí pravidla pro AI budou psát v kancelářích firem, nebo v parlamentech.
Je dohoda konkurentů o zpomalení vývoje opravdu nelegální?
V USA ji zakazuje Shermanův zákon, který postihuje horizontální dohody mezi konkurenty omezující soutěž — stejně jako kartel o cenách. Klíčový je rozdíl mezi jednostranným rozhodnutím firmy (to je legální) a kolektivní domluvou rivalů (ta může být nelegální). Soud ale zatím nic nerozhodl a firmy na žádost o komentář nereagovaly.
Liší se přístup EU od toho amerického?
Ano, zásadně. V EU je bezpečnost AI povinností danou zákonem (AI Act), nikoli dobrovolnou koordinací firem. Soutěžní právo EU přitom kartelové dohody zakazuje podobně jako to americké, takže evropské firmy nemusejí mezi bezpečností a konkurencí volit stejným způsobem.
Dotkne se spor českých uživatelů?
Přímo ne — žaloba se týká amerických platících předplatitelů. Nepřímo ale ano: ChatGPT, Claude, Gemini i Grok jsou v Česku dostupné a podporují češtinu, takže případné zpomalení vývoje by se promítlo i do toho, jak rychle se tyto nástroje zlepšují pro tuzemské uživatele.
