Shrnutí v bodech
- Meta využila federální daňový kredit na výzkum a vývoj k odpočtu nákladů na servery a AI čipy.
- V letech 2024 a 2025 ušetřila díky tomuto mechanismu celkem 5,9 miliardy dolarů.
- Kredit z 80. let byl určen na experimentální výzkum, Meta jej však uplatňuje na komerční infrastrukturu.
- Ekonomové a kritici upozorňují, že daňoví poplatníci de facto dotují vybavení nejbohatších firem světa.
Starý zákon z 80. let jako daňový štít pro novou technologii
Když americký Kongres v roce 1981 schvaloval takzvaný Research and Development Tax Credit, chtěl tím podpořit domácí inovace a motivovat firmy k experimentálnímu výzkumu v laboratořích. Zákon umožňoval odečíst si náklady na materiál a zásoby, ovšem pouze za předpokladu, že jsou využívány v experimentálním úsilí, nikoli v běžném komerčním provozu.
O více než čtyřicet let později našla společnost Meta v tomto předpisu mimořádně výnosnou mezeru. Do experimentálního výzkumu totiž začala započítávat nákupy desítek tisíc specializovaných výpočetních čipů od společnosti Nvidia, které instaluje do svých obřích datacenter.
Úspora 5,9 miliardy dolarů za pouhé dva roky
Zjištění listu The New York Times ukazuje, že Meta začala tuto daňovou úlevu na datová centra pro AI uplatňovat před dvěma lety. Výsledky se okamžitě projevily v účetních výkazech společnosti.
Zatímco v roce 2024 jí výzkumný kredit snížil federální daňovou povinnost o 2 miliardy dolarů, v roce 2025 už šlo o 3,9 miliardy dolarů. Během pouhých dvou let tak technologický konglomerát ušetřil téměř 6 miliard dolarů, které by jinak odvedl do amerického státního rozpočtu.
Experiment, nebo běžná výdělečná infrastruktura?
Jádro celého sporu spočívá v tom, jak Meta svůj hardware používá. Firma argumentuje tím, že stavba rozsáhlých shluků akcelerátorů a hledání nových architektur představují ze své podstaty experimentální vědeckou činnost s nejistým výsledkem.
Kritici a daňoví experti však oponují, že stejná datacentra současně pohánějí komerční algoritmy na Facebooku a Instagramu, personalizují reklamu a generují rekordní zisky. Hranice mezi vědeckým experimentem a běžným provozem digitální reklamní agentury se tak stírá. Daňoví poplatníci podle nich nevědomky dotují nákupy nejdražšího křemíku na světě pro firmu, jejíž tržní hodnota přesahuje bilion dolarů.
Rozdíl proti evropským pravidlům a daňové konkurenci
Zatímco v USA mohou technologické firmy uplatňovat stomiliardové investice do infrastruktury proti daňovému základu prostřednictvím štědrých federálních programů, evropské firmy působící v technologickém sektoru čelí výrazně přísnějším pravidlům. Evropská komise bedlivě hlídá pravidla pro státní podporu (State Aid) a daňové úlevy pro výzkum a vývoj bývají striktně vázány na doložitelné laboratorní projekty a zaměstnanecké náklady výzkumníků.
Americké korporace tak získávají další významnou konkurenční výhodu. Nejenže mají snadnější přístup k rizikovému kapitálu a nejvýkonnějšímu hardwaru od Nvidie, ale americký daňový systém jim v podstatě financuje nemalou část nákupních faktur. To dále prohlubuje propast mezi možnostmi budování výpočetních kapacit v USA a na starém kontinentu.
Dopad na zbytek technologického sektoru
Meta v tomto přístupu není sama. Ostatní technologičtí obři jako Google, Microsoft či Amazon čelí podobným otázkám. Pokud však daňové úřady tento výklad definitivně posvětí, stane se z vládních pobídek na výzkum trvalá dotace na budování komerčních AI kapacit, což může vyvolat tlak na zpřísnění legislativy jak v USA, tak v Evropské unii.
Co je federální daňový kredit na výzkum (R&D credit)?
Jde o americké daňové zvýhodnění z roku 1981, které firmám umožňuje snížit daň z příjmu o část nákladů vynaložených na inovativní a experimentální výzkum.
Je postup Mety nelegální?
Nejde o nelegální krácení daní, ale o agresivní legální daňovou optimalizaci využívající širokou definici experimentálního vybavení.
