AI nám podle nové studie nebere jen čas. V některých situacích bere také ochotu říct dvě velmi užitečná slova: „nevím“. Lidé s přístupem k odpovědi od jazykového modelu odpovídali častěji a výrazně sebevědoměji, zároveň ale dělali více chyb. Výzkum se přitom zaměřil na otázky, u nichž byla rada AI záměrně často nesprávná.
AI odpovídá skoro vždy. Lidé se tomu začínají přizpůsobovat
Studie trojice autorů Chiary Marcoccia, Waltera Quattrociocchiho a Valeria Caprara vychází z pěti experimentů, do kterých se zapojilo celkem 3 132 účastníků. Výzkumníci jim předkládali obtížné otázky a umožnili jim zvolit také možnost „nevím“, tedy odpověď nechat bez úsudku.
To je důležitý detail. V běžném testu se často předpokládá, že člověk buď odpoví správně, nebo špatně. Ve skutečnosti je ale schopnost poznat vlastní nejistotu samostatná dovednost. Lékař, analytik, technik i běžný uživatel potřebují někdy vědět především to, že nemají dost informací.
Výzkumníci otázky sestavili tak, aby používaný model často chyboval. Šlo například o jemné vizuální detaily z filmů, které se obvykle nevyskytují v běžných internetových textech. Model tedy neměl k dispozici spolehlivý podklad a jeho plynule znějící odpověď byla často jen přesvědčivě formulovaný odhad. Podrobnosti popisuje původní studie na arXivu. ([arxiv.org](https://arxiv.org/abs/2607.13562))
Ochota říct „nevím“ spadla na minimum
Výsledek byl výrazný. Bez přístupu k AI se účastníci v jednom ze sledovaných souhrnů zdrželi odpovědi ve 44 procentech případů. Když měli k dispozici AI radu, podíl klesl na pouhá 3 procenta.
Neznamená to, že by lidé s AI automaticky věřili každé odpovědi. Znamená to ale, že samotná přítomnost nástroje změnila jejich rozhodovací práh. Jinými slovy: k odpovědi jim stačilo méně vlastních znalostí a méně důvodů k opatrnosti.
V celkovém vyhodnocení lidé s AI sice odpověděli na více otázek, správně je však zodpověděli jen v 9,2 procenta případů. Skupina bez AI dosáhla správnosti 27,5 procenta. Účastníci s přístupem k modelu tedy nebyli jen sebevědomější. V daném typu úloh byli také výrazně méně přesní.
To je přesně opačný výsledek, než jaký bychom čekali od dobrého asistenta. Pokud nástroj pomáhá, měl by zvyšovat počet správných rozhodnutí. Tady zvýšil především počet rozhodnutí samotných. Statisticky řečeno: lidé se méně často zastavili, ale častěji se vydali špatným směrem.
Sebevědomí rostlo, přesnost klesala
Výzkumníci měřili také to, jak jistí si účastníci svou odpovědí připadali. Bez AI dosahovala průměrná míra sebejistoty 29,6 bodu ze 100. S přístupem k AI vzrostla na 75,9 bodu.
Čísla tak ukazují nepříjemný rozpor: lidé byli přibližně dvaapůlkrát sebevědomější, i když jejich odpovědi byly v průměru méně správné. V praxi je to nebezpečnější než obyčejná chyba. Chybu, o které víme, lze opravit. Chybu podanou s vysokou jistotou okolí často přijme jako hotovou věc.
Autoři tento jev spojují s tím, čemu říkají epistemia. Zjednodušeně jde o tendenci přijímat odpověď AI proto, že zní přesvědčivě, nikoli proto, že jsme ověřili její obsah. Jazykový model navíc obvykle neumí přirozeně zůstat potichu. Jeho výchozí chování je vytvořit odpověď, i když by bylo rozumnější přiznat nedostatek informací.
Právě zde vzniká zvláštní psychologická smyčka. Model odpoví plynule, člověk získá pocit, že má k dispozici řešení, a vlastní pochybnosti odloží stranou. Ne proto, že by si ověřil fakta, ale proto, že odpověď působí hotově.
Pomohly finanční pobídky? Jen částečně
Ve třech experimentech vědci přidali finanční motivaci. Účastníci získali 10 centů za správnou odpověď, o stejných 10 centů přišli za chybnou a za možnost „nevím“ nedostali nic.
Pobídky skutečně změnily chování. Lidé si nechávali radit od AI o něco méně často a při dostupnosti AI odpovídali přesněji. V jednom měření požádali o radu v průměru 4,53krát oproti 5,27 žádosti bez podobné motivace, z maximálních šesti možných žádostí.
Finanční motivace ale problém neodstranila. Ochota pozastavit úsudek zůstala výrazně nižší než ve skupině bez AI. Ani možnost přijít o peníze tedy nevrátila lidskou opatrnost na původní úroveň. Výzkumníci zároveň upozorňují, že větší nebo reputační důsledky by mohly výsledek změnit, ale to tato studie neprokázala.
Stačí, když se odpověď zobrazí sama
Jedna část experimentu je důležitá pro způsob, jakým AI používáme dnes. Účastníci nemuseli o radu aktivně požádat. Odpověď se jim zobrazila automaticky, podobně jako se dnes v některých vyhledávačích zobrazují generované souhrny nebo jak textový editor nabízí dokončení věty.
Efekt se tím téměř neztratil. Bez finanční motivace klesla ochota neodpovědět z 35 procent na 1 procento. S finanční motivací šlo přibližně o pokles z 39 na 7 procent.
To je podstatné pro každého, kdo pracuje s AI nástroji zabudovanými přímo v aplikacích. Člověk nemusí být aktivním uživatelem chatbotu. Stačí, že se mu návrh objeví ve správný okamžik a je napsaný dostatečně sebejistě. Kognitivní náklad se přesouvá z „najdu odpověď“ na „rozhodnu se, zda této odpovědi vůbec věřit“.
Studie neříká, že AI škodí při každé práci
Výsledky nelze bez dalšího přenést na všechny typy používání AI. Výzkum pracoval s otázkami, u kterých byla rada modelu záměrně často chybná. Studie také neporovnávala české uživatele se zbytkem světa a nehodnotila konkrétní chatbot dostupný v Česku nebo Evropské unii.
Přesná procenta proto není možné chápat jako předpověď chování každého Čecha, zaměstnance nebo studenta. Výzkum ale dobře ukazuje mechanismus, který může vzniknout i při práci s kvalitnějším systémem: plynulost odpovědi může vytvořit větší jistotu, než odpovídá skutečné spolehlivosti informace.
Praktické pravidlo z toho není „AI nepoužívat“. Rozumnější je rozdělit její použití podle rizika. U návrhu textu, shrnutí nebo brainstormingu může být rychlá odpověď užitečná. U právního výkladu, zdravotního rozhodnutí, finančního výpočtu nebo technického zásahu by však měla být první reakcí kontrola zdroje, nikoli automatické přijetí odpovědi.
AI je totiž velmi dobrá v tom, aby z neuspořádaných informací vyrobila souvisle znějící výstup. To je její výhoda i slabina v jednom balení. Zda výsledek stojí na faktech, nebo na elegantně poskládaném omylu, samotný styl neprozradí.
Největší problém není chyba, ale ztráta pochybností
Výzkum publikovaný v září 2026 tak nepřináší jednoduché varování před chatboty. Přesnější závěr zní: častější používání AI může měnit hranici, při které člověk uzná, že něco neví. A tato hranice je pro rozhodování stejně důležitá jako samotná znalost odpovědi.
Pro české uživatele z toho plyne hlavně potřeba zachovat si vlastní kontrolní mechanismus. Pokud AI odpoví okamžitě, neznamená to, že otázka byla jednoduchá. Pokud odpoví sebevědomě, neznamená to, že má pravdu. A pokud nástroj nabídne odpověď bez vyžádání, neznamená to, že ji musíme použít.
Nejzdravější věta při práci s AI možná nebude „jak to vyřeším?“, ale „co by mě přesvědčilo, že je to správně?“ V době, kdy je odpověď téměř vždy po ruce, se totiž schopnost říct „nevím“ stává překvapivě technickou dovedností.
FAQ
Platí výsledky studie pro všechny chatboty?
Ne přímo. Studie zkoumala konkrétní experimentální nastavení a otázky, u kterých byla rada AI často chybná. Výsledky ukazují obecný psychologický mechanismus, nikoli přesné hodnocení každého chatbotu nebo konkrétní služby dostupné v Česku.
Proč lidé AI věřili, i když její odpovědi často nebyly správné?
Odpovědi jazykových modelů bývají plynulé, konkrétní a formulované bez viditelného váhání. Lidé pak mohou zaměnit přesvědčivý styl za důkaz správnosti. Studie tento rozdíl popisuje jako přijímání odpovědi podle jejího znění místo skutečného ověření.
Jak snížit riziko, že člověk přijme chybnou odpověď AI?
U důležitých rozhodnutí je vhodné vyžádat si zdroje, ověřit klíčové údaje v nezávislých materiálech a vědomě připustit možnost „nevím“. Pomáhá také zadat AI úkol, aby uvedla nejistoty a možné protiargumenty, ne pouze hotový závěr.
Zdroj: The Decoder; Marcoccia, Quattrociocchi, Capraro: AI advice suppresses people's willingness to say “I don't know”.
