Australská policie ukončila skenování tváří. Zůstalo 122 zatčení

Policie test ukončila po pěti měsících

Výsledky pilotu zveřejnila Západní Austrálie 2. listopadu 2026. Policie používala kamerové systémy umístěné na označených dodávkách nebo v jejich blízkosti. Zařízení snímala obličeje lidí ve vymezených veřejných prostorech a porovnávala je se seznamem osob, o které měla policie zájem.

Podle zjištění deníku The Guardian proběhlo celkem 100 operací na 43 místech napříč metropolitními i regionálními oblastmi Západní Austrálie. Součástí testu byly také tři operace na veletrhu Perth Royal Show. Tam kamery naskenovaly 223 749 obličejů, vydaly 15 upozornění, přispěly ke třem zatčením a policisté kontaktovali sedm registrovaných sexuálních delikventů.

Celkově policie uvádí 122 zatčených osob. Dalších 146 registrovaných sexuálních delikventů policisté kontaktovali a u deseti lidí provedli takzvanou kontrolu bezpečí. Ta slouží k ověření, zda se člověk nenachází v situaci ohrožení nebo nepotřebuje pomoc.

Co systém skutečně dělal

Rozpoznávání obličejů v tomto případě nefungovalo jako automatický zatýkací mechanismus. Kamera zachytila obličej, software vytvořil jeho biometrický vzor a porovnal jej s fotografiemi v policejní databázi. Pokud vznikla shoda, policisté měli upozornění prověřit.

To je důležité rozlišení. Výsledek systému byl pouze podnětem pro další postup, nikoli sám o sobě důkazem viny. Policie uvedla, že při všech devíti chybných upozorněních nikoho nezatkla. Každý z dotčených lidí byl ale zastaven a policisté s ním hovořili.

Právě tento detail ukazuje, proč se u podobných systémů nedá hodnotit jen počet zatčení. I chybná shoda může znamenat kontrolu dokladů, otázky od policie nebo nepříjemnou situaci na veřejnosti. Pro člověka, kterého algoritmus označí omylem, není podstatné, že se software spletl pouze v devíti případech. Podstatné je, že se chyba promítla do skutečného kontaktu s policií.

Číslo 0,00065 procenta má omezený význam

Západoaustralská policie spočítala chybovost jako poměr devíti chybných upozornění k celkovému počtu 1 380 882 naskenovaných obličejů. Výsledkem je 0,00065 procenta.

Výpočet je matematicky správný, neříká však všechno o kvalitě systému. Nejde o celkovou přesnost rozpoznávání, míru úspěšných identifikací ani podíl zatčení, která později potvrdí soud. Číslo také neukazuje, kolik lidí systém správně neoznačil nebo kolik upozornění policisté vyhodnotili jinak.

Organizace Civil Liberties Australia proto kritizovala způsob, jakým policie výsledek prezentovala. Podle jejích zástupců by bylo potřeba sledovat také to, kolik ze 122 zatčených lidí bude nakonec odsouzeno. Samotné zatčení totiž není potvrzením trestné činnosti.

Jde o podobný problém jako u bezpečnostních filtrů v bance. Můžeš mít velmi nízký počet falešných poplachů vzhledem k celkovému počtu transakcí, ale pokud systém omylem zablokuje účet konkrétnímu člověku, dopad pocítí právě on. U biometrie je navíc chyba spojena s policií a veřejným prostorem.

Policie tvrdí, že běžné snímky mazala

Podle pravidel pilotu se měly obličeje lidí, kteří nebyli na policejním seznamu, v průběhu zpracování rozostřit a okamžitě smazat. Policie tvrdí, že tyto snímky neukládala.

To omezuje riziko dlouhodobého uchovávání databáze náhodně zachycených lidí. Neřeší to však všechny otázky. Už samotné krátké zachycení a porovnání biometrického údaje je zpracováním citlivé informace.

To připomněl také Úřad komisaře pro informace Západní Austrálie. Úřad uvedl, že nebyl přizván k formální konzultaci při návrhu pilotu. Zároveň upozornil, že biometrické údaje se po úniku nedají jednoduše změnit, na rozdíl například od hesla nebo čísla platební karty.

Komisař hovořil také o širších dopadech sledování ve veřejném prostoru. Lidé mohou měnit své chování, pokud mají pocit, že jejich pohyb a identita jsou průběžně vyhodnocovány. U technologie nasazené na demonstracích, kulturních akcích nebo velkých sportovních událostech proto nejde pouze o technickou přesnost kamer.

Dodávky jsou stažené z ulic

Po skončení pilotu policie speciální dodávky odstranila z veřejných prostranství. Další nasazení je pozastavené do doby, než interní vyhodnocení posoudí spolehlivost systému, ochranná opatření a dopad na komunitu.

Policie bude muset vyhodnotit minimálně několik různých věcí. Patří mezi ně počet správných a chybných upozornění, způsob práce policistů s výsledky systému, kvalita seznamu hledaných osob a pravidla pro mazání dat. Samostatnou otázkou je dohled nad tím, kdo může technologii používat a za jakých podmínek.

Výsledky pilotu navíc nelze snadno přenést na jiné prostředí. Kvalita snímků závisí na světle, úhlu kamery, pohybu lidí, hustotě davu i kvalitě fotografií v databázi. Výsledky z jednoho australského státu proto automaticky neříkají, jak by si stejný systém vedl v Praze, Brně nebo na evropském letišti.

Českého trhu se pilot přímo netýká

Pro českého čtenáře nejde o službu, kterou by si mohl stáhnout nebo předplatit. Západoaustralský projekt byl policejní pilot ve veřejném prostoru, nikoli spotřebitelský nástroj dostupný v Česku nebo Evropské unii.

Relevance pro Evropu je především v otázce pravidel. Policie zde stejně jako v Austrálii řeší, zda může biometrickou technologii použít preventivně, jak má informovat veřejnost a kdo bude kontrolovat její výsledky. Odpověď nemůže stát pouze na tvrzení, že systém vytvořil málo chybných upozornění. Nutné je znát také metodiku, celý řetězec rozhodování a následky pro lidi, které algoritmus označí.

Australský pilot skončil konkrétní bilancí: 1 380 882 skenů, 122 zatčení, 146 kontaktovaných registrovaných sexuálních delikventů, deset kontrol bezpečí a devět chybných upozornění. Kamerové dodávky nyní zůstávají mimo veřejné nasazení, dokud policie neuzavře vlastní vyhodnocení.

FAQ