Talpade nebyl indický Wright. Příběh údajného dronu z roku 1895

Příběh začíná u neověřeného letu

Podle rozšířené verze příběhu postavil Talpade v Bombaji stroj jménem Marutsakhā, tedy „přítel vzduchu“. V roce 1895 s ním měl vzlétnout nad pláží Chowpatty. Některé pozdější popisy uvádějí výšku až 1 500 stop, tedy přibližně 460 metrů. Jiné svědectví, které shrnul badatel a autor knihy o Talpadém Pratap Velkar, mluví jen o krátkém vzestupu a následném pádu.

Rozdíl není drobný. U historického technického objevu je potřeba vědět, co přesně letělo, jak bylo zařízení poháněné, kdo pokus pozoroval a zda existuje záznam z dané doby. U Talpadeho taková sada důkazů chybí. Encyklopedický přehled na Wikipedii uvádí, že neexistují spolehlivé dobové dokumenty potvrzující konstrukci ani úspěšný let.

To neznamená, že Talpade neexperimentoval. Narodil se pravděpodobně v roce 1864 a působil jako technický instruktor na škole umění Sir J. J. School of Art v Bombaji. Zajímal se o sanskrt, kreslení a konstrukci modelů. Jeho pokusy mohly být skutečné. Tvrzení, že vynalezl moderní letadlo, už ale z dostupných podkladů neplyne.

Dron není totéž co autonomní letadlo

Talpadeho stroj bývá v dnešních článcích označován za první dron. Slovo dron je ovšem široké. V technickém smyslu jde o bezpilotní letadlo, které může být řízené na dálku nebo může část letu zvládat samo. Samotná nepřítomnost pilota z něj ještě nedělá inteligentní systém.

Pokud by Marutsakhā skutečně vzlétl bez člověka na palubě, šlo by nejvýše o raný bezpilotní pokus. Stroj mohl být stabilní jen díky konstrukci, proudění vzduchu nebo jednoduchému mechanismu. AI by v takovém zařízení nebyla potřeba. Dnešní autonomní dron používá senzory, řídicí software a často i model strojového učení. Kamera a lidar mu dodají data, algoritmus z nich odhadne polohu překážky a řídicí jednotka upraví směr. Je to spíš kombinace létajícího počítače a autopilota než kouzelná krabička, která „sama ví“, kam má letět.

Historické srovnání je proto užitečné, ale musí být přesné. Za jeden z nejčasnějších doložených bezpilotních pokusů se často uvádí Stringfellowův parou poháněný model, spuštěný z nadzemní kolejnice nebo drátu, který měl podle dostupných popisů v roce 1848 urazit přibližně 30 yardů, tedy asi 27 metrů, v klouzavém letu. Nešlo o dnešní autonomní let: model neměl řízení, autopilota ani schopnost samostatně rozhodovat o dráze. Talpadeho údajný pokus z roku 1895 by tedy nebyl prvním historicky uváděným bezpilotním pokusem ani podle této časové osy, která však neoznačuje autonomní let v dnešním smyslu.

Co mělo stroj pohánět

Popisy Talpadeho konstrukce se rozcházejí. Mluví o válci z bambusu, rtuti, sluneční energii, vodíku a někdy dokonce o moči. Takový seznam není technická specifikace. Je to ukázka toho, jak se příběh postupně obaloval dalšími tvrzeními, aniž by k nim přibyly výkresy, měření nebo dochovaný prototyp.

Jedna verze tvrdí, že rtuť reagovala se slunečním světlem a uvolňovala vodík, který měl stroj nadnášet. To však nevysvětluje pohon těžšího letadla. Vodík může zajišťovat vztlak v balónu, ale sám o sobě nefunguje jako palivo pro křídla letadla. Pro let stroje těžšího než vzduch je potřeba vytvořit dostatečný vztlak a překonat odpor. To vyžaduje vhodnou rychlost proudění a zdroj energie, který pohání vrtuli nebo jiný pohonný systém.

Podobně problematické jsou odkazy na text Vaimānika Shāstra, který měl popisovat dávné letecké technologie. Studie H. S. Mukundy a dalších vědců z Indian Institute of Science, publikovaná v roce 1974 jako kritické technické posouzení tohoto textu, uváděla, že popsané konstrukce jsou technicky neproveditelné a text nerozumí aerodynamice letadel těžších než vzduch. Podle autobiografických zmínek Subbaraya Shastryho, zachovaných v jeho autobiografickém vyprávění, se Talpade pokoušel modely postavit, ale nepodařilo se mu dosáhnout letu.

Proč se legenda vrací v době AI

Talpadeho příběh se znovu výrazně objevil v Indii na začátku 21. století. V roce 2015 ho podpořil film Hawaizaada a kontroverzní příspěvek či přednáška prezentovaná na Indian Science Congress v roce 2015. Toto tvrzení bylo kritizováno jako pseudovědecké. Pozdější vyprávění přidalo motiv, podle kterého britská správa záměrně zatajila důkazy. Ani pro něj ale nejsou spolehlivé doklady.

Podobné příběhy dnes snadno získají další život díky sociálním sítím a generativní AI. Jazykový model umí během několika sekund spojit tvrzení z článku, filmu a diskusního fóra do plynulého textu. Plynulost však není důkaz. U historických technologií je proto důležitější kontrolovat původ informace než obdivovat sebejistý tón vyprávění.

Pro českého čtenáře z toho plyne praktické pravidlo při čtení zpráv o dronech i umělé inteligenci. Rozlišujte mezi tvrzením, že zařízení existovalo, že vzlétlo, že letělo řízeně a že se dokázalo samo rozhodovat. Jsou to čtyři různé technické schopnosti.

Doložený let a hranice tvrzení

Bratři Wrightové uskutečnili doložený motorový let s pilotem v roce 1903. Talpadeho příběh se odehrává o osm let dříve, ale týká se údajně bezpilotního stroje a stojí na mnohem slabší dokumentaci. To není soutěž o národní prvenství. Je to rozdíl mezi archivním důkazem a pozdější legendou.

Nejstřízlivější závěr je proto jednoduchý: Talpade mohl patřit mezi indické experimentátory, kteří se pokoušeli stavět létající modely. Nelze však potvrdit, že jeho stroj byl prvním moderním letadlem, prvním dronem nebo zařízením poháněným popisovanou reakcí rtuti. V historii techniky je někdy nejpřesnější odpovědí právě to, že důkazy nestačí.