Vietnam a Kanada budují AI partnerství. Pomáhá jim 30 000 studentů

Diplomacie, která je tentokrát o technologiích

Ve dnech 24.–25. září 2026 proběhla historicky první státní návštěva generálního tajemníka a prezidenta Vietnamu Tô Lâma v Kanadě. Výsledek? Obě země oficiálně povýšily bilaterální vztahy na úroveň strategického partnerství. To je diplomatický stupeň, který se neuděluje za zdvořilost — znamená, že spolu země chtějí systematicky spolupracovat napříč oblastmi, které považují za strategické. A právě tady je to zajímavé pro nás: umělá inteligence, digitální transformace, pokročilé technologie a inovace tvoří hned čtvrtý z osmi pilířů nové dohody. Vedle nich stojí kvantové technologie, letecko-kosmonautický průmysl, kybernetická bezpečnost, sítě 5G/6G a čistá energie. Není to tedy jen podpis fotky a prázdná deklarace o „dobrých vztazích" — technologická agenda je v jádru celého partnerství.

Proč zrovna Kanada? AI velmoc, o které se moc nepíše

Když se řekne „velmoc umělé inteligence", většině lidí naskočí Silicon Valley, případně Peking. Kanada v tomhle výčtu obvykle chybí. A to je chyba. Kanada byla první zemí na světě, která zavedla národní strategii umělé inteligence — už v roce 2017, roky předtím, než se o tom začala bavit většina Evropy. Důvod je jednoduchý: kanadská akademická základna v AI je jedna z nejlepších na planetě. V Montrealu sídlí institut Mila, který spoluzakládal Yoshua Bengio, v Torontu zase Vector Institute, kde působil Geoffrey Hinton. Právě Hinton a Bengio patří k otcům hlubokého učení — techniky, na které dnes stojí prakticky všechny velké jazykové modely, od překladů po chatovací asistenty. K tomu přidejte Amii v Edmontonu a máte trojici výzkumných center, která se světem AI táhne už dvě dekády. Kanadský problém ale vždycky byl v tom, co dělá s hotovým výzkumem. Talent i nápady často odtékají za hranice, nejčastěji do USA. Spolupráce s Vietnamem, který má rychle rostoucí technologický trh a velkou základnu mladých lidí, je tak pro Kanadu cestou, jak svůj výzkum komercializovat — tedy dostat ho z laboratoří do reálných produktů.

Čtvrtý pilíř: od kvantových výpočtů po 6G

Co konkrétně si pod „spoluprací v AI" představit? Dohoda se nezaměřuje na to, aby Kanada Vietnamu něco prodala. Jde o propojení dvou stran, které si vzájemně doplňují chybějící kusy: Kanada dodává špičkový výzkum, Vietnam dodává trh, lidský potenciál a výrobní kapacity. Mezi prioritní technologické obory patří AI, kvantové technologie, letecko-kosmonautický průmysl, kybernetická bezpečnost, sítě 5G/6G a čistá energie. Zvlášť zajímavá je kombinace kvantových technologií a sítí 6G — obojí jsou oblasti, kde žádná země nemůže vyhrát sama a kde spolupráce mezi kontinenty dává smysl. Pro představu: 6G má být zhruba desetkrát rychlejší než 5G, tedy síť, ve které se latence blíží nule a do hry se dostávají úplně nové typy aplikací. Dne 25. září 2026 se v Ottawě uskutečnilo jednání s vietnamskou delegací, kterého se zúčastnilo přes 20 předních odborníků na AI, polovodiče, kybernetickou bezpečnost, 5G/6G a bezpilotní systémy. Výstupem jsou konkrétní návrhy: vytvoření společného bilaterálního vědeckého fondu a národních výzkumných programů pro AI, 6G a kvantové technologie. Pozor — stále jde o návrhy, nikoliv o podepsané a financované projekty. Od deklarace k prvnímu spuštěnému programu vede ještě dlouhá cesta.

Talent je tu důležitější než peníze

Nejpodceňovanější číslo celé dohody je lidské. V Kanadě dnes studuje téměř 30 000 vietnamských studentů. Pro srovnání: to je zhruba tolik lidí, kolik žije v menším českém okresním městě, jako je třeba Kroměříž nebo Turnov. A síť vietnamských odborníků a vědců v Kanadě (CVSEA) sdružuje více než 150 expertů v pokročilých technologických oborech. Právě tahle diaspora je tím, co dělá partnerství životaschopným. AI projekty nestojí jen na modelech a výpočetním výkonu — stojí především na lidech, kteří rozumí oběma stranám, mluví oběma jazyky a mají důvod táhnout spolupráci kupředu. Když obě země propojí výzkumnou základnu Kanady s technologickým trhem Vietnamu, nejde o abstrakci — jde o konkrétní lidi, kteří mezi těmi dvěma světy už dávno pendlují.

Co si z toho odnést pro Evropu a Česko

Tahle dohoda je pro českého čtenáře zajímavá hlavně jako připomínka, že globální závod v AI dávno není jen duel USA versus Čína. Menší a střední ekonomiky se začínají sdružovat do vlastních bloků a snaží se v AI získat pozici, kterou jim nevezmou jen investice do datových center. Evropa na to zatím reaguje hlavně regulací — Akt EU o umělé inteligenci je v tomhle směru globální unikát. Je to důležité, ale samo o sobě to nestačí. Vietnam a Kanada ukazují druhou stranu mince: místo čekání, až „někdo" AI přinese, staví vlastní talenty, partnerství a výzkumné programy. Česko, které má silnou technickou komunitu a dobrou pozici v polovodičích i výrobě, by mohlo čerpat z obou přístupů — regulovat s rozumem a zároveň aktivně budovat. Důležité je ale zůstat u země. Strategické partnerství je rámec, nikoliv hotový projekt. Před podpisem dohody a prvním reálným výstupem stojí ještě roky vyjednávání, financování a budování. O tom, jestli se ze čtvrtého pilíře stane skutečný most mezi Montreálem a Hanojí, se teprve rozhodne — a rozhodnou o tom právě lidi, kterých je dnes v Kanadě skoro třicet tisíc.